*1866 – †1932
Tento muž vstoupil do historie Poděbrad, protože svou umanutostí k vůni benzinu a motorů a závodění přivedl do Poděbrad 19. srpna 1902 první historicky doložený motocyklový závod na území Čech. Právě v Poděbradech měl start i cíl. První závodník vyjel na trať v 8 hodin a s minutovými rozestupy následovali další čtyři. Závod pořádal poděbradský klub velocipédistů. Hlavními organizátory byli jednatel klubu Emanuel de Giorgi a poděbradský závodník Čeněk Rieger, který už v červnu téhož roku ze 138 startujících skončil na třetím místě v prestižním závodě Paříž – Vídeň (dojeli jen 4 jezdci). Podporu závodu vyjádřil i majitel panství kníže Hohenlohe, který byl krátký čas dokonce prezidentem německého olympijského výboru. Ze šesti přihlášených jezdců se nakonec na start dostavilo jen pět závodníků. Trať měřila 195 kilometrů a vedla na Mladou Boleslav, Turnov, Jičín, Hořice, Hradec Králové a zpět do Poděbrad. Závod se uskutečnil za nebývalého zájmu veřejnosti, i když za pár okamžiků závodníci zmizeli z náměstí ve směru na Nymburk. Cíl byl posunutý za město k Bažantnici, a třebaže očekávaný příjezd kolem poledne kolidoval s časem oběda, na vítěze čekala stovka natěšených diváků. Vítězné motokolo tovární značky Laurin & Klement řízené nadmistrem firmy Narcisem Podsedníčkem (1866 – 1932) se dotklo cílové pásky v čase 12:54:35. S odstupem necelých osmi minut přijel druhý Josef Zahrádkana kole stejné značky a třetí se ztrátou skoro 40 minut na vítěze skončil Václav Vondřich. Poděbradský závod měl úspěch, protože už 31. srpna se tady konal další závod, tentokrát už pod záštitou nově ustavené motocyklistické župy. Hrdina prvního českého závodu Narcis Podsedníček se narodil na Moravě a v útlém dětství ztratil otce, kterého jako hajného zastřeli pytláci a později přišel i o matku. O výchovu se starala teta. Starosti o něj se zbavila tím, že ho záhy dala do učení ke kováři Lejskovi v Mysločovicích. Kovářský tovaryš se po vandru uchytil u kováře Svozila v Březcích u Přerova, pak pracoval v hutích barona Kleina ve Štěpánově, ale pro blíže neurčenou nemoc musel povolání opustit. S finanční pomocí svého tchána si v Holešově otevřel obchod, v němž prodával jízdní kola Slavia, ale nevydržel v konkurenčním boji. Pak vystřídal řadu různých profesí a od roku 1900 začal pracovat pro firmu Laurin & Klement. Pracoval tady jako konstruktér, technik, ale také jako jezdec. V roce 1901 byl vyslán firmou na nejtěžší závod kontinentu Paříž – Berlín a z deseti závodníků dojel jediný. Do Berlína dojel velmi pozdě v noci, kdy už rozhodčí spali. Nechal si proto potvrdit příjezd od strážníka a šel rovněž spát. Jury však podpis neuznala a tak, paradoxně, jediný závodník, který dojel, byl diskvalifikován. Přesto tím odstartoval úspěchy mladoboleslavské továrny. Když se jeho domovská firma začala víc orientovat na výrobu automobilů, v roce 1905 ho přeplatila firma Johann Puch ze Štýrského Hradce. Ale v té době byl předsedou mladoboleslavské správní rady princ Erich Thurn- Taxis, který mu nejprve rafinovaně nabídl místo svého osobního řidiče. Podsedníček se za ním tedy přestěhoval na zámek do Mcel a v roce 1911 se pak opět do firmy Laurin & Klement vrátil jako konstruktér a vedoucí montáže. V továrně zůstal až do důchodu. Pro zajímavost od roku 1929 provozoval v nymburském regionu soukromou autobusovou dopravu syn Narcise Podsedníčka Narcis Podsedníček mladší. (LL)