*1881 – †1959
Významný český architekt Oldřich Liska, souputník Jana Kotěry, Josefa Gočára či Pavla Janáka, se narodil nedaleko Kolína, v obci Kamhajek u Křečhoře. Ke své profesi nesměřoval přímo, přesto jeho vzdělávání stavělo předpoklady pro budoucí architektonickou práci. Nejprve se vyučil zedníkem v pražském Společenstvu stavebních a výtvarných řemesel, poté se přihlásil ke studiu na Státní průmyslové škole v Praze, odkud roku 1901 přešel na Uměleckoprůmyslovou školu v Drážďanech. Souběžně získával praxi u různých stavebních firem (Matěj Blecha Praha, Niklíček Polička). Po ukončení studia nastoupil na místo projektanta v ateliéru Heinricha Watzlavika v Drážďanech. Brzy nato dostal další příležitost v ateliéru architekta Ladislava Skřivánka ve Vídni. Takto vybaven, vzděláním i praxí, se roku 1910 vrátil do Čech a začal pracovat jako projektant ve stavební firmě Josefa Jihlavce v Hradci Králové. S tímto východočeským městem spojil pak svůj další profesní i rodinný život. Oženil se s Annou (Andou) Fialovou, dcerou poděbradského stavitele Josefa Fialy (1852-1930), který v Poděbradech realizoval většinu nejdůležitějších architektonických projektů po založení lázní a zároveň patřil k předním osobnostem města. Manželství uzavřeli 25. listopadu 1920. Obřad probíhal v Hradci Králové i v lázních Poděbrady. Liskovi měli s Annou dvě děti, Oldřicha a Iva. Oba dva synové se také věnovali architektuře. Působili ve Stavoprojektu v Brně, ale věhlasu svého otce již nedosáhli. S poděbradskou rodinou manželky Oldřich Liska udržoval po celý život velmi blízký vztah. Například v jeho královéhradecké vile opakovaně trávil prázdniny syn manželčiny sestry Pavel Pichl, který se krátce po narození stal polovičním sirotkem. Na druhé straně Oldřich Liska plně respektoval Poděbrady jako stavební teritorium svého tchána, se kterým však rád vedl odborné debaty. Ještě před první světovou válkou spolu s architektem a stavitelem Josefem Fňoukem vybudovali v Hradci Králové projekční kancelář, v níž navrhli řadu městských, církevních i privátních staveb ve východočeském regionu (soukromé vily, evangelický kostel a Městské lázně v Hradci Králové ad.). Významným dílem z této doby je Liskův projekt secesního a kubistického evangelického kostela v Pečkách nedaleko Poděbrad. Zejména jeho čistě kubistický interiér je dodnes ceněn jako unikátní kulturní památka světového významu. Po 1. světové válce Liska krátce pracoval jako vedoucí projektant hradecké městské stavební společnosti a zaměstnanec Technické kanceláře, ale už roku 1921 založil vlastní projekční kancelář s ateliérem (od 30. let sídlila v Liskově funkcionalistické vile ve Střelecké ulici), která v následujících letech patřila k nejvýznamnějším architektonickým pracovištím severovýchodních Čech. Liska spolupracoval s dalšími architekty a ve svých projektech uplatňoval dobové modernistické tendence (klasicismus, secese, kubismus, rondokubismus, purismus, mašinismus). Mnohé z Liskových návrhů jsou dnes chráněny jako kulturní památky ČR. Byl také autorem urbanistických návrhů a regulačních plánů města Hradce Králové, později dopracovaných či přepracovaných Josefem Gočárem. Po druhé světové válce a německé okupaci se šestašedesátiletý Liska ještě rozhodl pomáhat při obnově válkou zničených míst na severní Moravě. Odešel proto do Opavy a po roce 1948 tu pracoval jako zaměstnanec Stavoprojektu. Zemřel v Brně. Na přání manželky byl pohřben v rodinné hrobce Poděbradech. (LK)