*1865 – †1890
Předčasně zemřelý talentovaný básník Josef Tavík se narodil v Poděbradech, kde byl jeho otec listonošem. Po absolvování zdejší obecné školy odešel do Jičína na gymnázium a po maturitě pokračoval ve studiích v Praze na oboru farmacie. Po ukončení školy pracoval jako farmaceut v Lázních Bělohradu a pak v Praze. Tady ale ve věku 25 let onemocněl tyfem a zemřel. Pohřben je na Olšanském hřbitově v Praze. Josef Tavík již za studií začal publikovat vlastní básně, ovlivněné poetikou máchovského romantismu, v nichž se svěřoval se svou mladistvou láskou. Publikoval je v dobových časopisech a novinách – ve Zlaté Praze, v Humoristických listech, v jičínském Krakonoši nebo v Hlasech poděbradských, které v 80. letech vydával poděbradský knihkupec a nakladatel Václav Hoblík. Tavík i po odchodu do Prahy udržoval kontakt s rodným městem a znal se s místními osobnostmi z oblasti kultury. Tavíkova báseň Sestina byla publikována ve dvou knižních výborech z 20. století: Ztrhané struny zvuk. Výbor z předčasně zesnulých básníků (1940, editor M. Hýsek) a Chlapecké srdce mi zemřelo. Výbor z veršů předčasně zesnulých českých básníků (1983, editor V. Maršíček). Následující ukázka z básně Sestina dokládá vysoce kvalitní verše talentovaného básníka. Vran krákoravý z lesa zní jen zvuk/ a z polí zmizel zlatých klasů žár, / a divý vítr děsným zpěvem svým/ jak vlků sbor v nich mrtvý ruší klid, / když snesla se již tichokřídlá noc/ v jich pustý, místy zasněžený klín… V rukopise zůstala divadelní hra Za víru, dokládající, že Tavíkovy umělecké ambice směřovaly nejen do oblasti poezie. (LK)