*1957
Uznávaný poděbradský veterinář pochází ze Zásmuk na Kolínsku a s respektem pokračuje v rodinné profesi. Když byl jeho otec veterinář MVDr. Jan Bartoněk starší (1923–2012) přeložen z kolínského okresu na Nymbursko do střediska Poděbrady, Bartoňkovi si v Poděbradech pořídili po roce 1966 dům a už tady zůstali. Rod Bartoňků však už podle příjmení pochází z Moravy, konkrétně z Doubravníku u Brna. To maminka Albína, za svobodna Kováčiová (1926–2017), přišla na svět ještě trochu víc na východ, a to na Slovensku v Dunajské Stredě a pracovala jako zdravotní sestra. Mladí manželé společně odešli na Kolínsko, kam otec dostal po vysoké škole umístěnku, a tak se v Zásmukách nejprve narodil Jan mladší a později i jeho sestra Albína mladší (1960). Povinnou školní docházku Jan zahájil ve zmíněných Zásmukách, ale od 6. třídy už pokračoval v Poděbradech. Ve stejné budově pak studoval i na gymnáziu. Vzhledem k tomu, že otec bral své povolání jako poslání i koníček, bylo brzy jasné, že i prvorozený syn se vydá stejnou cestou. Jenže Jan sice udělal přijímací zkoušky na Vysokou školu veterinární v Brně, ale pro velký počet uchazečů nebyl přijat. Získal však možnost studia v tak zvaném nultém ročníku, ale rok musel dočasně pracovat jako stavební dělník, dokonce získal i výuční betonářský list. Po roce však už bez zkoušek nastoupil do prvního ročníku VŠ na obor všeobecné veterinární lékařství, který rozšířil i o tropické veterinární lékařství. Po absolutoriu začalo celoživotní vzdělávání, kde přímo z oboru stojí za zaznamenání specializační školení k embryotransferu. To se nakonec stalo významnou složkou jeho budoucí práce, protože jako mladý absolvent a obvodní veterinární lékař na Okresním veterinárním zařízení Nymburk obstarával právě velkokapacitní provozy zemědělských družstev, tedy zejména kravíny, kam se služebně starší kolegové příliš nehrnuli. Ale protože okolní chovatelé zemědělských zvířat byli nakloněni pokroku, ve spolupráci s tehdy veleprogresivním zemědělským družstvem ve Slušovicích stál MVDr. Bartoněk u zahájení embryotransferů v Československu. V roce 1991 proběhla privatizace veterinární služby a současně docházelo k útlumu živočišné výroby v zemědělství. V dalším profesním uplatnění mu proto pomohlo, že docela dobře pronikal do tajů nově zaváděných počítačů a byl tak o několik kroků před ostatními kolegy. Začal pracovat jako veterinární inspektor epizootologie (pro nákazy zvířat). Tím naplnil své profesní krédo – lékař léčí lidi a veterinář lidstvo. V té době odcházel do důchodu krajský ředitel odboru epizootologie a welfare MVDr. Vladimír Uhlíř z Poděbrad. Dobrá znalost počítačů i výsledky z praxe stály za rozhodnutím, že novým ředitelem dotčeného odboru, pod nějž spadalo 12 veterinárních inspektorátů, se stal další Poděbraďák Jan Bartoněk. Navzdory vysokému pracovnímu vytížení i častému cestování, stále si ještě držel péči o domácí mazlíčky ve své soukromé ordinaci. Z pozice krajského ředitele se zase cíleně zaměřoval na intenzivní řešení infekčních nemocí, karantén, exportů, intoxikací a zabránění týrání zvířat. Inspirativní byla také systematická péče o zraněná a handicapovaná zvířata v Záchranné stanici pro zvířata Huslík. Pomoc zraněným živočichům k návratu do volné přírody považuje snad za největší pracovní úspěch. Pokaždé si však připomíná, že povolání veterináře je velmi stresující, ale je nutné naučit se to zvládat. Nervozita ke zvířatům nepatří. V otcově práci dnes už pokračuje i třetí veterinář v rodině a šestý Jan (1988) v řadě, který se specializuje na malá zvířata. U dcery Evy (1991) se zase víc projevily geny matky. Zajímá se o informatiku, počítače, programování, ekonomiku a také učí. Obě děti má Jan Bartoněk s manželkou Evou, rozenou Navrátilovou (1958), která je středoškolskou učitelkou matematiky, IT a administrativy. Otcem manželky byl Jiří Navrátil (1926–2018), významná a inspirativní osobnost nejen poděbradského kulturního života. Svým nezdolným entuziasmem dokázal i v jedenadvacátém století udržet a rozvíjet zájem o krásnou hudbu v Poděbradech. (LL)