*1944 – †2011
Vystudovaný klarinetista, který se spíš proslavil jako komik s přidanou hodnotou hry na klarinet, osobitý malíř a showman, překvapivě tři roky strávil dojížděním z Prahy do Poděbrad, nocováním na zdejší muzikantské ubytovně, a hlavně hraním nejen kolonádních koncertů jako člen tehdejšího Středočeského symfonického orchestru pod taktovkou dirigenta Miloše Zelenky. Poděbrady mu vstoupily do života a zcela jistě můžeme konstatovat, že mu definitivně přesměrovaly výhybku pryč od vystudované klasické hudby. Narodil se v Jaroměři, kde absolvoval osmiletou střední školu, pak se rodina přestěhovala do Prahy, tam maturoval na střední jedenáctileté škole. V té době objevil opulentní barvy francouzských impresionistů a v obdivu k nim se začal učit francouzsky. Současně zkoušel hrát v různých dixielandových kapelách. S ohledem na jeho vyhlášenou nemotornost, stvrzenou křečovitými tanečními kreacemi v legendárním songu Jožin z Bažin asi překvapí, že tenhle neohrabaný hromotluk chtěl být po vzoru staršího bratra sportovcem. Dokonce vyhrál přebor Prahy v plavání, pak koketoval s gymnastikou a lyžováním. Nakonec zjistil, že nejradši by hrál na klarinet jako legendární Karel Krautgartner. Nejprve soukromě i později na konzervatoři ho učil Karel Dlouhý, uznávaný první klarinetista České filharmonie. V ten čas nade vším u něj vítězila vážná hudba, byl rozhodnutý jí věnovat celý život. Po konzervatoři došlo k prvnímu kontaktu s realitou. V roce 1973 podepsal v Poděbradech tříletou smlouvu se Středočeským symfonickým orchestrem. A tady brzy narazila Pešákova bohémská povaha. Už jen se svou figurou a plnovousem moc nezapadal do povinného koncertního dresu, kterým je frak s motýlkem. Kromě toho zjistil, že kdysi vysněný svět vážné hudby mu zblízka přišel jako jedna velká přetvářka a pozlátko. Ve vztazích mezi lidmi chyběla upřímnost, scházel mu humor a nadsázka. A jak se ukazovalo, řadě lidí na hudební periférii rozhodně nešlo, podle jeho vzpomínek, o umění na prvním místě. Na druhé straně i jeho kolegové z orchestru vzpomínají, že do něj nezapadl nejen osobnostně, ale byly i některé klasické klarinetové party, které mu jako interpretovi dělaly problémy. A tak, třebaže nevěděl, kam se poděje a neměl žádné angažmá, smlouvu s orchestrem v Poděbradech neprodloužil. Rok učil hudební výchovu v Kutné Hoře a pak mu osud postavil do cesty bubeníka z Banjo Bandu, který mu řekl, že Ivan Mládek shání klarinetistu. Ivo Pešák na to kývl a udělal nejlepší rozhodnutí svého života. Protože neznal texty, tak po dohodě s Ivanem Mládkem si oblékl šponovky a těsné sako a zíral tupě do prázdna. Image se ujal a na jednom koncertu to komentoval i frontman kapely Ivan Mládek, když řekl, že Ivo Pešák sice vystudoval vážnou hudbu, ale s takovým ksichtem přece nemohl zůstat mezi symfoniky. Časem se z něj stal snad jediný český muzikant, který sklízel sympatie publika, aniž by vydal pouhý tón na klarinet. Popularitu u hudebních fanoušků v tehdejším Československu a později díky internetu také zejména v Polsku a Rusku Pešákovi přineslo účinkování v klipu Jožin z Bažin, kterým dobyl polské hitparády. Od osmdesátých let 20. století zpíval a hrál také s vlastní skupinou Rockec. Od přelomu století ještě tvořil s Václavem „Upírem“ Krejčím hudební dvojici Dýza Boys. Souběžně se věnoval i malování a jeho obrazy se staly žádanými díly v cenách nižších jednotek desítek tisíc. Z prvního manželství má dvě děti Lucii a Davida. S druhou manželkou Miladou, se kterou se jednou rozvedl a potom znovu oženil, děti už neměli. Ivo Pešák měl těžkou cukrovku, kvůli níž mu koncem života amputovali několik prstů na dolní končetině. Bylo mu diagnostikováno také závažné kardiovaskulární onemocnění. Bezprostřední příčinou smrti byly komplikace po operaci bypassu v pražském IKEMu. (LL)