*1802 – †1884
Při čestné severní zdi hřbitova v Kluku patří kdysi rozvětvené poděbradské rodině Strobachů dokonce dvě velké spolu sousedící hrobky. Z těch, co do nich byli pochováni, si zaslouží největší pozornost inženýr c. k. ředitelství staveb na odpočinku Josef Strobach, jehož ostatky spolu s ostatky jeho ženy sem byly přeneseny ze zrušeného starého hřbitova při pátecké cestě. Josef Strobach se do Poděbrad přiženil. Manželkou se mu stala Antonie Kateřina, dcera zámožného měšťana a radního Františka Kulicha. Byla to v pořadí druhá dcera a věnem dostala právovárečný dům na náměstí č.p. 18/I., kde pak novomanželé bydleli. Josef Strobach byl tehdy do Poděbrad přeložen jako c. k. cestmistr. Jeho rodištěm bylo Bezno, kde prožil i své mládí. Rodina Strobachů historicky pocházel ze Saska, odkud se tři bratři vystěhovali za první války prusko-rakouské kolem roku 1740 do Čech. Pro poděbradskou větev Strobachů měl význam mydlář Martin Strobach, který si zařídil živnost v Praze. Jeho syn Pavel se stal panským stavitelem, usadil se v Bezně, kde se i dvakrát oženil. Nejstarším synem z jeho druhého manželství byl Antonín a ten se v roce 1802 stal otcem prvorozeného syna Josefa. Josef byl po prvních letech prožitých v rodném Bezně dán do školy u Františkánů v Praze a ubytován u svého strýce Pavla. Škola ho však nebavila, učení mu nešlo, proto po třech letech Prahu opustil a šel do učení k obchodníku s koloniálním zbožím Kosteleckému, do jeho filiálky v Brandýse nad Labem. Starého svobodného a mrzutého šéfa brzy opustil, protože si ho oblíbil jiný kupec Janovský s krámem ve Staré Boleslavi. Tady se Josef v letech 1821–1923 vyučil, našetřil 300 zlatých a prostřednictvím strýce Pavla se dostal na pražskou techniku. Byl snaživý a po třech ročnících s dobrým prospěchem byl přijat do státních služeb jako silniční dozorce. Začínal v Kutné Hoře a přes Dlouhopolsko se dostal v roce 1832 do Poděbrad. Zde byl jmenován „strassenmistrem“, oženil se a založil rodinu. Něco o jeho životě se dovídáme ze zápisků, které po sobě zanechal. V nich bychom se hned na začátku dočetli podrobnosti o obrovském požáru Poděbrad 10. dubna 1832, který zničil tehdy většinu domů. Naštěstí dům č.p. 18/I., kde bydleli Strobachovi, oheň nezasáhl, proto v jeho přízemí byla dočasně umístěna první poděbradská lékárna. Přežila tu do roku 1852, kdy se přestěhovala na protější stranu náměstí, do domu Hellichových č.p. 33/I. Josef Strobach tehdy celý dům opravil a na přilehlou zahradu k Labi mu vysázel příbuzný zahradník Balcar ovocné stromy, pocházející z proslulé zahrady P. Matěje Rösslera. O rok později se Strobachovi přestěhovali do Prahy. Důvodem byly Strobachovy neshody s nadřízenými. Dům koupil soused Václav Bláha z č.p. 19/I. Když se Josef Strobach dal přeložit k dráze, služebně se dostal nejdříve do Litomyšle, pak do Olomouce, a nakonec povýšen na vrchního inženýra do Prahy. Po prodeji státní dráhy do soukromých rukou, vrátil se inženýr Strobach k původnímu oboru na c. k. zemské stavební ředitelství. Na konci své profesní kariéry se opět vrátil do Poděbrad, do svého bývalého domu č.p. 18/I, kde také zemřel. Svou manželku Antonii Kateřinu přežil o dva roky. Strobachovi měli celkem devět dětí, z nichž sedm se dožilo dospělosti. Nejstarší Antonín Pavel, narozený v roce 1833, byl na vrcholu své kariéry zaměstnán při českém zemském výboru jako vrchní početní rada. S Emmou Maršálkovou vyženil dům v Praze Na Příkopech a zde dožil i s jediným synem Ferdinandem. Pro zajímavost v Poděbradech investoval hodně peněz do nákupu rozsáhlého pozemku tehdy na severním okraji města, na kterém nechal vysázet ovocný sad. Když tu byly založeny lázně, část zahrady prodal dr. Bohumilou Boučkovi a ten si tu přímo proti lázním postavil první lázeňskou ordinaci. Zbytek zahrady byl brzy poté prodán ke stavbě velkého lázeňského hotelu (nyní areál hotelu Libenský). Od stavitele Fialy koupil pak velký dům v severovýchodním rohu Riegrova náměstí se zajímavou freskou v patře průčelí. Když inženýr Strobach v Poděbradech na odpočinku zemřel, vše zdědil jediný syn Ferdinand. V pořadí druhá byla dcera Karolina Antonie, narozená v roce 1835. Ta byla třikrát vdaná, naposledy za dvorního advokáta JUDr. Ludvíka Lichtensterna. Jediná dcera Lotti jí zemřela v pěti letech a ona ji následovala v roce 1912. Dle stáří třetím byl syn Bedřich, narozený v roce 1837. Stal se dvorním operním pěvcem ve Vídni, kde byl také v roce 1896 pochován. Dále jako čtvrtá se v roce 1840 narodila dcera Leopoldina, později provdaná za profesora pražské techniky Viléma Bukovského. Zemřela v roce 1875. Z tohoto manželství pocházel syn Vilém a tři dcery Leopoldina, Antonie a Karolina a všichni zůstali v Praze. V pořadí pátou dcerou byla Marie, zůstala svobodná a v Poděbradech žila v letech 1842 až 1914. Následovala Josefina, narozená v roce 1844, jejímž mužem se stal ovdovělý MUDr. Antonín Röhling ze Schwazu u Teplic. Nejmladší syn Jindřich, narozený v Praze v roce 1846 přijal jako technik službu u státních drah a dotáhl to až na vrchního inspektora. Oženil se v Poděbradech s Helenou rozenou Kerhartovou, s níž měl 3 syny a 4 dcery. Na penzi se pak Jindřich Strobach vrátil zpět do Poděbrad, kde po čtrnácti letech v roce 1925 následoval na poděbradský hřbitov svou ženu Helenu. Náhrobní desky připomínají ještě další příbuzné včetně posledního JUDr. Petra Strobacha, který zemřel v roce 1985. Protože poslední pohřeb do strobachovských hrobek byl před čtyřiceti lety a hrobky zůstávají omšelé a břečťanem obrostlé, dá se předpokládat, že tento kdysi rozvětvený a vážený poděbradský rod zanikl. (JH)