*1883 –†1943
Když se Josef Vidlák dostal v roce 1905 do Poděbrad, pravděpodobně tady žádný fotograf na rozdíl od sousedního Nymburka, nebyl. V Nymburce měli v té době své ateliéry dokonce dva profesionální fotografové. Přesto na známé fotografii poděbradského náměstí při povodni roku 1895 je na průčelí Šantlova domu zřetelná cedule s nápisem Fotoateliér J. Podlipný, ale nikde, ani v rozsáhlém muzejním fotoarchivu se nenachází nic pod jeho signaturou. Podle dr. Jarmily Hellichové autorkou zmíněné fotografie i série dalších, pořízených z báně zámecké věže byla jistá Hermína Smolová, která v té době měla mít ateliér nedaleko jejich lékárny. Bohužel ani ona, ani fotograf Podlipný nejsou vedení v žádných známých dobových seznamech profesionálních fotografů. Dnes už se prakticky nedá zjistit, kde svou živnost Josef Vidlák začínal. Těžko mohl převzít Podlipného ateliér, neboť v roce jeho příchodu do Poděbrad se přestavoval Šantlův dům na novou budovu Okresního domu, nynější novou radnici. Z roku 1906 je znám jen jeden jeho snímek, průčelí selské chalupy z Hradištka, otištěný v monografii Poděbradsko. Josef Vidlák pravděpodobně pocházel z Janovické Lhoty u Kutné Hory a oženil se se Štěpánkou Klötzovou z Kolína. Až v Poděbradech se jim narodily dvě dcery, starší Zdena v roce 1908 a mladší Vlasta v roce 1911. To už Vidlákovi bydleli ve vlastním domku přímo na labském břehu hned vedle mostu. V roce 1909 si Josef Vidlák k němu přistavěl nový ateliér, který pak provozoval do roku 1933. Žil do roku 1942 a to je vše, co dnes víme o jeho soukromí. Ani jeho hrob s náhrobní deskou v evangelické části hřbitova v Kluku už neexistuje, na toto místo byl později pochován Milan Paumer. Zůstalo však v Poděbradech po něm z muzejního hlediska úctyhodné a originální dědictví. Nejenže celé půlstoletí kromě ateliérových snímků místních obyvatel příležitostně fotografoval i dění ve městě, ale je obdivuhodné, jak dokázal maximálně zachytit přerod malého zemědělského městečka v rychle se rozvíjející moderní lázeňské město. Hned v prvním roce existence uhličitých lázní začal fotografovat jejich provoz i okolí a všechno, co se kolem nich dělo pro potřeby jejich prvního provozovatele, kterým byla poděbradská obec. Tyto jeho fotografie se objevily i v prvních propagačních lázeňských brožurách a na pohlednicích do roku 1912. Ještě širší uplatnění Josef Vidlák našel, když lázně převzala akciová společnost Uhličité lázně a zřídla v Poděbradech. Vedle mnoha dalších propagačních materiálů a pohlednic zásoboval svými snímky časopis Lázně Poděbrady, vycházející od roku 1924. Díky tomu například existují jeho fotografie všech významných osobností, které se v Poděbradech tehdy léčily. Josef Vidlák pro potřeby lázeňského podniku fotografoval většinou na skleněné desky 10 x 13. Jeho snímky v profesionální kvality bohatě dokumentují dějiny poděbradských lázní až do jejich prvorepublikového vrcholu. Za zmínku stojí, že pro potřeby propagace lázní vytvořil sérii asi tří set krásných kolorovaných skleněných diapozitivů 9 x 9, z nichž se několik dostalo náhodou do muzejních sbírek, ostatní jsou uloženy ve fondu lázní v okresním archivu. Do fotoarchivu Polabského muzea se kolem roku 1960 dostala také část fotografické pozůstalosti Josefa Vidláka. Tehdy byl totiž poděbradský městský archiv včetně fondu lázní předáván do Okresního archivu v Lysé nad Labem a Vidlákovy skleněné negativy tam zůstaly jako údajně neužitečný zbytek, který byl nakonec nabídnut poděbradskému muzeu. Teprve nyní v době skenerů, kdy není problém všechny Vidlákovy uložené negativy zdigitalizovat a využít je pro dokumentaci historie našeho města, můžeme v plné míře ocenit jeho nemalý dokumentaristický význam pro Poděbrady. (JH)