*1856 – †1921
Ulice začínající na severním konci Boučkovy a ústící do Studentské dostala jméno Čihákova. Tak je uvedena už na plánu města z roku 1934, zůstala tak za okupace, po únoru 1948 však byla na dlouhá léta přejmenovaná na Dělnickou a po Sametové revoluce je to opět ulice Čihákova. Je poměrně mladá z třicátých let minulého století, kdy rostoucí věhlas poděbradských lázní provázel stavební boom. Tehdy se stará ulice Nymburská měnila na Husovu, Panská na Rašínovu a prostor mezi nimi se rychle zaplňoval vilami v nových ulicích. Ty byly tehdy pojmenovány po zasloužilých rodácích Chaloupeckém, Dittrichovi, Dlabačovi, Hellichovi a také Čihákovi. Kdo byl Vojtěch Čihák, že má v Poděbradech ulici? Poděbradský rod Čiháků založil už v polovině 18. století sadský měšťan a řezník Karel Čihák, který si koupil na Nymburském předměstí dům čp. 52/III. Když v roce 1815 zemřel, převzal řeznickou živnost a provozoval ji do roku 1833 syn Václav. Druhý syn Vincenc se stal v Poděbradech mydlářem a ze dvou manželství vzešlo celkem 19 potomků. Z těch, co zůstali v rodném městě Karel, narozený v roce 1823, se stal kupcem a otevřel si krám v domě čp. 7/I. na jižní straně náměstí. Časem přikoupil i oba sousední domy čp. 6 a 8/I. Všechny je pak předal svému nástupci, synu Vojtěchovi, narozenému v roce 1856. Vojtěch Čihák úspěšně vystudoval obchodní akademii, a dokonce je známo, že se jako záložní poručík bývalého c. k. pěšího pluku zúčastnil v roce 1878 vojenské okupace Bosny. Po návratu do Poděbrad až do roku 1909 převzal po svém otci Karlu Čihákovi renomovaný obchod se smíšeným zbožím, který rozšířil o koncesovanou prodejnu lihovin. S manželkou Annou rozenou Šourkovou měli tři děti. Nejstarší Olga zemřela jako pětiletá, ale dva synové Otakar a Karel nepokračovali v obchodě, oba vystudovali vysoké školy a udělali docela slušnou kariéru. Starší JUC Otakar Čihák, který zdědil dům čp. 7/I., vystudoval práva, stal se na dlouhá léta městským tajemníkem a když v roce 1943 ve věku 56 let zemřel měl titul vrchní právní rada města Poděbrad. Mladší Ing. Karel Čihák, narozený v roce 1892, byl technikem, zůstal v Praze a zemřel tu ve věku 53 roků s titulem stavební rada zemského výboru Království českého. To vše si můžeme přečíst na náhrobku u rodinné hrobky přímo proti hlavnímu hřbitovnímu vchodu. Tu rodina pořídila krátce po založení hřbitova, když zemřel v požehnaném věku 80 let zakladatel této kupecké větve Karel Čihák. Když pak 5. října 1921 zemřel ve věku 65 roků jeho syn Vojtěch, vzdaly mu poctu celé Poděbrady, neboť patřil ve své době k nejzasloužilejším místním osobnostem. Vedle obchodu se cele věnoval i veřejnému životu. V mladších letech před první světovou válkou byl v obecním zastupitelstvu a v městské radě, kde řadu let zastával funkci stavebního referenta. Zvlášť horlivou činnost vyvíjel v lázeňské radě, která vznikla při obecním úřadu, když obec výhodně koupila od knížete Hohenlohe Knížecí lázně s přilehlou Dřevnicí. Stal se v roce 1910 její prvním místopředsedou, což bylo v době, kdy město vyhlásilo soutěž o nový lázeňský střed a připravovala se realizace vítězného Jandova projektu. Po resignaci předsedy lázeňské rady Vojtěcha Kerharta převzal jeho funkci a řídil radu až do vlastní resignace v roce 1914. Vedle toho se ve stejné době hodně angažoval i v Občanské záložně, kde zasedal jako člen výboru a ředitel kanceláře. Z místních spolků se nejvíce věnoval ochotníkům, kde byl organizován od jejich založení, po dlouhá léta jim dělal pokladníka, až nakonec byl zvolen čestným členem. V roce 1905 dokonce věnoval do divadla krásný nábytek do salonu, malovaný poděbradským malířem Štěchovským. Byl také velkým sběratelem. Založil rozsáhlou sbírku numismatickou a filatelistickou, horlivě sbíral i nejrůznější prospekty, jízdní řády a vlakové jízdenky. V muzeu existuje fotografie interiéru jeho bytu, přeplněného nasbíranými nejrůznějšími uměleckohistorickými předměty. Pro zajímavost po únoru 1948 byla tato Čihákova pozůstalost konfiskována a předána do poděbradského muzea. Po listopadu se v restituci dle zachovaných soupisů vracela rodině. Krátce poté se bizarní cestou vrátila do muzejních sbírek část vlakových jízdenek, objevená ve sběru. Čihákův blízký přítel a městský kronikář Milan Zadina vzpomínal na jeho slavný pohřeb v roce 1921, kdy pohřební průvod z domu smutku na hřbitov se nejdříve ubíral k Jiříkovu divadlu. Před průčelím bylo vzpomínáno nejen jeho zásluh o ochotnický spolek, ale všeho záslužného, co udělal pro celé Poděbrady. (JH)