*1853 – †1917
Narodil se v Malé Skaličce v Čechách do rodiny hospodáře na zemědělské usedlosti. Rodiče měli čtyři děti a velmi dbali na jejich vzdělání. Svědčí o tom i výkaz osobního stavu jejich syna Jana Řezníčka, uložený v archivu v Lysé nad Labem, kde je mimo jiné i tento zápis: a) Vyšší gymnasium v Hradci Králové, triennium na vysokých školách universitních v Praze, b) Vysvědčení způsobilosti učitelství pro školy obecné 27. října 1881, c) Vysvědčení způsobilosti učitelství pro školy měšťanské z odboru grammaticko-historického 25. dubna 1883, d) Vysvědčení způsobilosti učitelství německému jazyku na školách měšťanských 5. 5.1886, e)Vysvědčení způsobilosti k vychovávání zanedbané mládeže 20 6.1887. Z uvedeného zápisu je patrné, že se mu dostalo na tuto dobu velmi kvalitního vzdělání. Jan ještě za studií velmi podporoval svého nejmladšího bratra Václava, studujícího na filosofické fakultě Karloferdinandovy univerzity v Praze. Václav je znám jako novinář a spisovatel. Pracoval v literárním oboru Umělecké besedy a v redakci Národních listů. Zde se svými povídkami dostal do širšího povědomí žurnalistické a spisovatelské společnosti. Od roku 1885 byl zároveň starostou studentského Akademického čtenářského spolku a rovněž členem spisovatelského spolku Máj. V letech 1886–1887 žil v Kolíně, kde redigoval Kolínské listy. Po návratu do Prahy začal studovat historii na filozofické fakultě pražské univerzity, kde roku 1889 získal doktorát historie. Jeho bratr ho podporoval především v době, kdy statek rodičů vyhořel a oni přišli o téměř veškerý majetek. V té době bylo obvyklé, že si studenti vydělávali na studia a nebylo tomu jinak ani u Jana. Začínal jako suplent a posléze učitel v Příbrami, pak se dostal do Budišova, kraje své matky, kde působil jako vychovatel v rodině Barrattů. V roce 1873 vznikla myšlenka, postavit školu v Kamenné u Budišova. Ta byla otevřena v roce 1882 a Jan Řezníček se stal jejím prvním učitelem. Působil zde až do roku 1887. Poté byl povolán do Úpice, kde byl učitelem a posléze ředitelem obecné a měšťanské školy až do roku 1889. Vzhledem k tomu, že měl již definitivní plat, mohl se oženit s Adélou Silvester, dcerou správce panství v Budišově. Z manželství se narodili dva synové – Emil (1885–1929) byl sice určen na inženýrskou dráhu, studia však nedokončil, a protože se současně věnoval studiím zpěvu, nakonec se stal operním pěvcem brněnské a plzeňské opery. Byl také nadšeným ochotníkem v poděbradském Jiříkově spolku. Bohužel osud mu nedopřál dlouhý život, zemřel ve čtyřiačtyřiceti letech po druhém záchvatu mrtvice. O pět let mladší bratr Jan se dal na dráhu státního úředníka. Řezníčkovi žili bohatým kulturním životem, v Úpici se přátelili s rodinou Antonína Čapka, místního lékaře a otce Karla a Josefa Čapka. Oba bratři byli obklopeni přátelstvím a láskou. Následně byl Jan Řezníček přeložen do Městce Králové a nastoupil na místo ředitele chlapecké měšťanské školy. Mezitím se v blízkých Poděbradech zvyšoval počet obyvatel a tím i dětí, pro něž už místa na školách přestávala stačit. Počet dětí v jedné třídě se tehdy pohyboval i kolem sedmdesáti. Město se tedy rozhodlo postavit novou školu. Na přípravách se podílel i Jan Řezníček, který se v Poděbradech s rodinou usadil. Celá rodina se v Poděbradech zapojila do kulturního života ve městě. Nová poděbradská chlapecká škola byla slavnostně otevřena 8. ledna 1905. Jan Řezníček byl pověřen jejím řízením 28. 6.1907. Definitivním ředitelem se stal 28. 2.1908. Podle vzpomínek jeho syna Jana byl přísným, ale spravedlivým učitelem i nadřízeným. O tom svědčí i zápis z jeho služebního přehledu: „27. 3. 1911 vystaveno mu pochvalné uznání nad řádným řízením školy a velmi dobrým výsledkem vyučování.“ Z listu o výslužném pro vdovu a sirotky, uloženém v archivu v Lysé nad Labem, vyplývá toto: „Dne 17. února 1917 zemřel Jan Řezníček, definitivní ředitel obecné a měšťanské školy chlapecké v Poděbradech. Pozůstalá vdova žádá, aby penze a pohřebné dle zákona jí patřící, poukázány byly k výplatě od 1. března 1917 u berního úřadu v Poděbradech. Předkládajíc tuto žádost doplněnou všemi přílohami a listem o výslužném přiznáváme, že jsme do penze a pohřebného připočítali i 40 % ze zvláštního mimořádného přídavku 1200 Kč, jež zemřelý používal.“ (LiP)