*1959
Od mládí byl veden rodiči, aby se choval příkladně a v souladu s očekáváním většinové společnosti. Ovšem to je ve dvacátém století plném zvratů, a navíc ještě ve střední Evropě, rada hodně nebezpečná. Proto, když na vrcholu sil zažil politický převrat roku 1989, tak se jako bývalý pionýr, svazák a krátce i člen KSČ rázem stal nežádoucím. Od útlého věku toužil být hercem, miloval a znal divadlo, jenže po neúspěšných zkouškách na DAMU to z nouze zkusil na novinařinu na Fakultě žurnalistiky UK Praha. Práce novináře mu do té doby nic neříkala, ale nakonec mu pozitivně naplnila významnou část života. Nejprve deset let pracoval v Československé televizi. Ještě před vojenskou základní službou v roce 1983 završil svá univerzitní studia titulem PhDr. a čtyři roky nato přijal nabídku od svého bývalého vysokoškolského kantora, herce činohry Národního divadla Miroslava Doležala, aby s ním vedl seminář Základy hlasové a pohybové výchovy na Katedře televizní a filmové žurnalistiky FŽUK. K jeho žákům patřili například Marcela Augustová, Lucie Výborná nebo Robert Záruba. Za třicet let aktivní novinařiny je podepsán pod velkým množstvím zpravodajství a aktuální kulturní i nadčasové publicistiky, jak v tištěné, tak v elektronické podobě. Nakonec si splnil i tu vysněnou divadelní akademii, kde v roce 1989 dálkově vystudoval obor umělecká kritika. Od dětství projevoval velký patriotský zájem o rodné město a jeho historii. Proto se vždy snažil své koníčky i práci propojovat s Poděbrady. To se týkalo také tenisu, k němuž ho přivedl otec. Ovšem syn se vydal víc organizátorskou cestou. Už jako patnáctiletý organizoval svůj první tenisový turnaj, z něhož se postupem času stala velmi respektovaná a vyhledávaná celostátní soutěž spojovaná se sloganem: Kdo nebyl v Poděbradech, nemá rád tenis. V osmnácti letech působil jako předseda sportovně technické komise okresního tenisového svazu, v jedenadvaceti letech předsedal Středočeskému tenisovému svazu, v sedmadvaceti letech byl zvolen místopředsedou Českého tenisového svazu. Po roce 1989 se stal předsedou České tenisové rady, zastával tak druhou nejvyšší českou tenisovou funkci. Do Poděbrad přivedl jako ředitel tři prestižní ročníky Mezinárodního tenisového mistrovství ČR (1994–1996) a stál za výstavbou nové budovy a centrkurtu na poděbradském tenisu. V Československé televizi se vypracoval na respektovaného redaktora kulturního zpravodajství a moderátora zpravodajského pořadu Aktuality. V roce 1986 prosadil do Poděbrad pořádání celostátního televizního festivalu publicistiky Křišťálové srdce, následně stál u zrodu pražského Divadelního festivalu Aktualit, jehož tři ročníky proběhly v letech 1987–1989. Po roce 1989 patřil k několika redaktorům, o nichž televizní Občanské fórum (takzvané televizní garáže) rozhodlo, že pro jejich profesionalitu a mravní integritu mohou i nadále zůstat na svých pozicích. Ale to už se blížila doba, kdy v rámci lustrací byl v roce 1992 nařčen ze spolupráce s bývalou StB. Po dlouhých letech soudních procesů a nemalém psychickém strádání, kdy zpočátku, aby uživil rodinu, psal novinářské a reklamní texty pod pseudonymy, byl nakonec pravomocně zcela očištěn z falešného obvinění. Jenže mezitím se mu zhroutil profesní život. Musel odejít z České televize, musel opustit pozici odborného asistenta na Fakultě žurnalistiky UK, byl odvolán ze všech funkcí v tenisovém svazu. Teprve až po definitivním uzavření lustrační kauzy v roce 2000 se nejprve vrátil do médií (Elixír, Šťastný Jim, Glanc, Sedmička MF) a od roku 2003 začal učit moderování a rétoriku na Vyšší odborné škole herecké v Praze, pro niž napsal dosud jediná česká skripta, která jsou výlučně zaměřená na moderování a která převzaly i další školy, včetně Pražské konzervatoře. V roce 2007 přijal nabídku stát se ředitelem poděbradského kulturního centra, obnovil kdysi vyhlášený, ale upadající divadelní festival FEMAD, stal se šéfredaktorem Poděbradských novin, založil festival Poděbradské swingování a v roce 2010 vstoupil do komunálních voleb. Ze všech kandidátů získal nejvíc hlasů a byl zvolen pátým polistopadovým starostou Poděbrad. Ve funkci vydržel dvě volební období a mimo jiné přivedl do Poděbrad mezinárodní festival filmové hudby Soundtrack. Největší počet hlasů získal i ve třetích komunálních volbách v roce 2018, ale protože se spojily tři konkurenční strany, získaly tak o jeden mandát většinu na radnici. Ladislav Langr odešel do opozice. Krátce pracoval na Ministerstvu kultury jako vrchní ministerský rada, pak přijal místo ředitele Nymburského kulturního centra. V roce 2023 se uprostřed volebního období nečekaně vrátil na poděbradskou radnici jako 1. místostarosta. Svůj volný čas převážně věnuje amatérskému divadlu v Divadelním spolku Jiří, pro nějž píše divadelní hry, režíruje a výjimečně i sám hraje. Kdysi se mnohem víc věnoval i aktivnímu hraní tenisu, ale to už, s ohledem na zdravotní problémy, omezuje. Napsal dvě úspěšné knihy o Poděbradech, získal několik resortních vyznamenání, včetně nejvyššího ocenění pro českého amatérského divadelníka, kterým je Zlatý Tyl. Tatínek Ladislav (1914–1989) pocházel z mlynářského rodu z Orlických hor a byl vystudovaný právník. Dědeček Ladislav (1886–1948) byl příslušníkem Československých legií v Rusku, po první světové válce zůstal u armády a do penze odešel jako posádkový velitel v hodnosti podplukovníka jezdectva. Z této části rodiny pochází i vzdálený příbuzný skladatel Rudolf Friml. Matka Rita, rozená Krausová (1928–1998), byla s jeho babičkou Hildou (1897–1973) z rasových důvodů vězněna za druhé světové války v německých internačních táborech, ale s ohledem na první manželství babičky s americkým státním příslušníkem byly obě v roce 1944 vyměněny za německé zajatce a transportovány do USA. Druhý dědeček Rudolf (1888–1952), úspěšný obchodník, byl vězněn v Terezíně, kde onemocněl tuberkulózou. Matka i babička se proto v roce 1947 z USA vrátily do Poděbrad. Tam se jeho rodiče seznámili a v roce 1948 uzavřeli manželství. Ladislav Langr má sestru Ivanu, provdanou Žampovou (* 1948), která žije v Havlíčkově Brodě. V roce 1990 se oženil s Monikou Pazderovou (* 1966), se kterou se poznali právě díky tenisu. Monika byla nadějnou žákovskou mistryní Československa, později tenis i trénovala. Manželka absolvovala Fakultu sociálních věd UK a od roku 2009 se v Poděbradech věnuje regionální žurnalistice. Společně mají dceru Janu (* 1992), která na konzervatoři vystudovala jazzový zpěv a aktuálně žije a pracuje v Brně na vedoucí manažerské pozici. Syn Vojtěch (* 2000) se aktivně věnoval fotbalu a nyní studuje vysokou ekonomickou školu se zaměřením na management. Životní cesta Ladislava Langra byla plná zvratů, ale možná i proto, že postupně nastartoval pět úspěšných kariér (tenis, divadlo, žurnalistika, pedagogická práce a komunální politika), se pokaždé dokázal zvednout a jít dál. (JL)