*1867 – †1942
Poděbradský rodák, nejmladší bratr Julie, matky spisovatele Franze Kafky, a tudíž jeho strýc, patřil v životě velkého literáta k těm osobám, které zásadně ovlivňovaly jeho myšlenkový svět. V Siegfriedovi se zrcadlí staletá spiritualita rodu Löwyových, kde četní rabíni a kantoři byli inspirací svým potomkům. Po studiích na německém gymnáziu v Praze nastoupil na Lékařskou fakultu C. k. německé Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, kde v roce 1893 získal titul doktora medicíny. Přestěhoval se však na Vysočinu a zde od roku 1899 bezmála 25 let působil jako venkovský lékař. V letech 1900–1907 u Löwyho v Třešti pravidelně pobýval na prázdninách jeho synovec Franz Kafka a z opakovaných pobytů později vytěžil povídku Venkovský lékař (1919). Svého strýce vylíčil jako mírně extravagantního, ale oblíbeného lékaře, který před klasickými lékařskými postupy a medikamenty upřednostňuje přírodní léčbu a zejména čerstvý vzduch. Ještě před tím Franz Kafka přímo jemu dedikoval svou povídku Proměna, když pod titul napsal: Mému nejdražšímu strýci. Letní prázdniny v Třešti často vyplňovaly jejich dlouhé disputace, ale Kafka oceňoval i volnost, kterou mu strýc poskytoval. Byl jeho důvěrným rádcem a o šestnáct let mladší synovec se na něj nejednou s důvěrou obracel i v dopisech jako na staršího bratra. Na Kafkovo naléhání si k lékařským pojížďkám pořídil Löwy místo bryčky s koňským spřežením široko daleko snad první motorové jízdní kolo opatřené benzinovým motorem. Podle svědectví současníků měl Löwy sociální citlivost a pomáhal svobodným matkám zprostředkovávat místa kojných v zámožných židovských rodinách. Löwy byl hubený vyšší muž s brýlemi v kulatých kovových obroučkách, s pěstěným širokým knírem i bradkou a s řídnoucími vlasy. Navenek mohl působit odtažitě, ale mezi přáteli si prý dokázal s chutí sám ze sebe ztropit legraci. Měl trochu přiškrcený hlas, a synovec Franz mu proto říkal švitorka (Zwistscherer). Příteli Maxi Brodovi o svém strýci napsal, že z venkova jej nelze vytrhnout, žije tam spokojeně, tak jako může člověka uspokojit tiše šumící bláznovství, které on pokládá za melodii života. V roce 1932 se však Siegfried Löwy na důchod odstěhoval za sestrou a švagrem do Prahy a blízký vztah k jeho příbuzným dokládá i ta skutečnost, že žil v domě, který patřil rodičům Franze Kafky. Zde přebýval obklopen knihami, příbuzenstvem, rád také cestoval po Evropě, především za rodinami bratrů. Do Prahy jako důchodce zajížděl už před tím a stále častěji v souvislosti se zhoršujícím se zdravotním stavem svého synovce. Tomu byla v roce 1917 diagnostikovaná tuberkulóza a bezdětný, svobodný strýc se snažil mu být stále víc nablízku. Doporučoval mu sanatoria s přírodní léčbou a dietní výživou, pohyb v krajině a práci na čerstvém vzduchu. Byl pravidelně žádán o konzultace, občas synovce navštívil a finančně podpořil. Kafka v roce 1921 píše rodičům, že strýčkův návrh – pobyt v nějakém sanatoriu a zahradničení – se mu zamlouvá. Celou zimu Siegfried Löwy trávil v Praze v Bílkově ulici, přímo v synovcově pokoji a Kafka o tom napsal rodičům, že svému pokoji dává za úkol, aby velice vlídně přijal strýčka a aby ho chránil. Siegfried Kafka přežil milovaného synovce o osmnáct let. Zemřel za německé okupace v předvečer svého transportu do koncentračního tábora v roce 1942. Po ohledání soudním lékařem Güntherem Weyrichem se ukázalo, že s velkou pravděpodobností spáchal sebevraždu morfiem. Dotčený soudní lékař byl nacista rakouského původu, ředitel Ústavu soudního lékařství a kriminalistiky v Praze, který shodou okolností před pár měsíci pitval Heydrichovo tělo i sedm těl československých parašutistů z Resslovy ulice. Siegfried Löwy byl prastrýcem spisovatelky a překladatelky Věry Saudkové, rozené Davidové, manželky významného shakespearovského překladatele Erika Adolfa Saudka. (LL)