*1933 – †2019
Úspěšný československý rychlostní kanoista se narodil v Poděbradech. Otec Václav Vokál vlastnil za první republiky ve svém domě na Palackého ulici 431 prosperující železářství. Matka Hana, rozená Klapková, byla v domácnosti. Václav měl ještě starší sestru Hanu, která později byla provdaná Borecká. Václav byl od dětství posedlý sportem, ale nejvíc přilnul k vodě. Byl členem Klubu poděbradských vodáků, který založila parta odrostlejších vodních skautů. Svou loděnici zvanou Veslák měli nad starou poděbradskou plovárnou v lese na pravém břehu Labe nad současnou plavební komorou. V jejím místě ve zmodernizované podobě je dnes domovské zázemí i současného oddílu rychlostní kanoistiky. Právě tady Václav Vokál započal svoji úspěšnou vodáckou kariéru. A nebyl sám, v oddíle s ním jezdila vodu o něco starší slavná reprezentantka Růžena Košťálová-Dusilová, ale také dobří parťáci Václav Hrdý, Josef Zacharník, bratři Koblicovi a další. Tréninky probíhaly pod vedením Vojtěcha Vyhnala a Zdeňka de Giorgi. Ve stejném kanoistickém oddíle závodila i Václavova sestra Hana. Vodáci nejčastěji pádlovali k soutoku Labe s Cidlinou, kde měl svůj domek a živnost převozník a rybář Grábner. Cílem bývala také zátoka Bajkal, popřípadě kánoe a pramice končily na Osečku. V Poděbradech od poloviny 40. let rostly silné kanoistické osobnosti. Značnou odměnou pro zdejší vodácký klub pak v roce 1947 byly velké kanoistické závody za účasti dvou švédských závodníků Berglunda, pozdějšího trenéra švédské reprezentace, a Gerta Fredrikssona, následně trojnásobného vítěze na olympiádách v Londýně, v Helsinkách a v Římě. Poděbradští vodáci včetně Václava se tak mohli učit přímo od těch nejlepších. To pokračovalo i v následujícím roce, kdy se v Poděbradech uskutečnilo závěrečné soustředění reprezentantů ČSR v kanoistice před olympiádou v Londýně, kde Poděbraďačka Růžena Košťálová-Dusilová vybojovala páté místo. Po roce 1948 po zákazu skautských organizací na pokyn skautského vedoucího doktora Ladislava Filipa přešli do Klubu poděbradských vodáků všichni skauti včetně Václava Vokála a Jiřího Kodeše. Kluci i děvčata pak s nadšením pomáhali v roce 1949 při pořádání mezinárodního utkání ČSR – Švédsko. Oba břehy tehdy lemovalo na 5 000 diváků. To byla velká inspirace pro dorostence, kteří záhy začali vyjíždět do okolí na své první závody. V roce 1951 Václav Vokál poprvé vyhrál v Praze Přebor ČSR na singl kanoi. A úspěchy přibývaly, ale brzy se ukázalo, že síla Václava Vokála se násobí na debl kanoi s Jiřím Kodešem. Talentovaná dvojice Kodeš – Vokál začala vítězit na mnoha místních, republikových i mezinárodních závodech. Jejich prvním velkým úspěchem byly v roce 1958 dvě bronzové medaile na Mistrovství světa v Praze na tratích 1 000 a 10 000 metrů. Ale jejich jednoznačně největším úspěchem bylo páté místo na olympiádě v Římě v roce 1960 na trati 1 000 metrů. Václav Vokál během své závodní kariéry vystudoval Institut tělesné výchovy v Praze s tím, že se bude v budoucnosti věnovat trenérské činnosti. To mu však nebylo z politických důvodů umožněno, a tak po několika zaměstnáních v roce 1969 opustil republiku a na lodi (tentokrát zaoceánské) odplul do Montrealu v Kanadě. Tam po dvou jazykových kurzech začal učit kanadské děti tělocvik. Ale po několika letech jako nejstarší člen učitelského sboru školu opustil a založil si firmu na výrobu sportovních lodí. Po čase se mu v Montrealu přestalo líbit, a tak přejel přes celou Kanadu do Vancouveru, tam se mu zalíbilo především proto, že pod sebou měl oceán a nad sebou Skalisté hory. Tam si nakonec také postavil dům. V zimě učil místní v horách lyžovat a v létě stavěl lodě. Václav Vokál se nikdy neoženil a neměl žádné děti, i když do Kanady odjel s partnerkou, ta ale od něho ve Vancouveru odešla. A protože byl tak trochu dobrodruh, ve Vancouveru si vlastnoručně postavil větší jachtu a po několika zkušebních sezonách odplul na cestu kolem světa. Sám! Po mnoha letech se na Kanárských ostrovech seznámil se stavitelem velkých jachet a domluvili se, že mu bude se svými zkušenostmi pomáhat. A tak přejeli do Karibiku a na různých ostrovech společně stavěli lodě. Nakonec zakotvil na Key Westu na Floridě. Po revoluci v roce 1989 se do své vlasti několikrát vrátil, navštěvoval staré známé a nejen v Poděbradech, ale vždy se nakonec navrátil na svoji americkou jachtu. Na ní také svůj naplněný a mírně i dobrodružný život definitivně uzavřel. (PeBo)