*1452 – †1492
Také nejmladší syn Jiřího z Poděbrad navždy zůstane mužem bez tváře, navzdory urozenému původu královského syna. Jeho podobu neznáme. Ale díky šlechtickému původu bezpečně víme, že jeho životní dráha začala a skončila v Poděbradech. Vzhledem k tomu, že se narodil Jiřímu z druhého manželství s Johanou z Rožmitálu, mohl znovu dostat jméno Jindřich, byl označován jako Jindřich mladší, ale více se vžila počeštělá varianta jeho německého jména Heinrich – Hynek. Už jako desetiletý byl společně s bratry povýšen mezi říšská knížata. V duchu tehdejší sňatkové politiky se Hynek jako devatenáctiletý mladík oženil s dcerou saského kurfiřta Kateřinou. Už měsíc po svatbě však král Jiří umírá. Novomanželům se narodila jediná dcera Anna, ale Hynek byl zřejmě šťastnější v nemanželském vztahu s jinou Kateřinou a to Vojtkovou ze Strážnice a Štítar. Měli spolu několik dětí, včetně syna Jindřicha, kterému odkázal Kostomlaty. Ty mu připadly po otcově smrti společně s Poděbrady, Lichtenburkem, Mělníkem a Teplicemi. Na zemském sněmu v Benešově v roce 1472 byl Hynek ustaven jedním ze zemských správců. Současně byl pověřen svoláním sněmu, který měl zvolit nového českého krále. A byl to právě Hynek, do jehož rukou mladý Vladislav Jagellonský složil svou královskou přísahu. Přesto Hynek stále koketoval s úhlavním nepřítelem svého otce králem Matyášem a také se tajně vzdal kališnické víry. Důvody byly prozaické. Ten vznešenější by šlo nazvat možnost studia v budínské společnosti Academia Corvina, která měla k dispozici několik tisíc svazků humanistické literatury v nově založené bibliotéce. Ale hlavně jako vždy šlo o peníze. Král Vladislav se sice zavázal ke splácení dluhů svého předchůdce, ale byl v tom poněkud liknavý. To chytře využíval bohatý Matyáš. Po čase Hynek prohlédl a v roce 1488 se po boku bratra Jindřicha a slezských knížat dokonce dostal s Matyášem do ozbrojeného leč neúspěšného majetkového konfliktu. V důsledku prohry však byl nucen dědičně postoupit Matyášovi své otcovské dědictví – Poděbrady i Kostomlaty. Jen z milosti a s ohledem na jeho bídný zdravotní stav mu bylo ponecháno jejich doživotní užívání. Hynek byl prototypem renesančního šlechtice. Pěstoval turnaje a hostiny, vynikal v zápase i v tanci. Velmi rád také vyhledával ženskou náruč. A vedle toho se věnoval literatuře, do níž u nás přinesl prvky renesance. Literát Hynek, přestože jazykem humanistů byla latina, psal své verše jen česky! Psal zábavnou prózu a rád si vybíral erotická témata. I proto byl vnímán jako cizoložný hříšník. To dokládají také pozdější přízviska – nejnemravnější a nejnecudnější český básník. Jeho slabost pro něžné pohlaví mu přinesla poněkud smutné prvenství. Dlouhá léta se traduje, že by měl být prvním historicky známým Čechem, který onemocněl syfilidou. V poslední době však dochází ke zpochybnění tohoto faktu, protože syfilis se měl dostat do Evropy až po návratu Kolumbových námořníků z objevitelské cesty do Ameriky, tedy v roce 1493. A navíc, syfilis je nemoc, na kterou se neumírá krátce po nakažení. Skutečností zůstává, že Hynek zemřel po dlouhé nemoci v ústraní a osamělosti v Poděbradech. Ostatky byly převezeny do Kladska do rodinné hrobky při františkánském klášteře. Hynkův politický i umělecký odpůrce Bohuslav Hasištejnský o něm žlučovitě napsal (pro jistotu až po smrti), že sice nebylo nad něho nic znamenitějšího, nic výmluvnějšího, nic k jednání hotovějšího, ale že všem se znelíbil porušováním panen a cizoložstvími a své nadání porušil přílišným smilstvem. Hynek z Poděbrad je literární historií také připomínán jako první český překladatel jedenácti povídek slavného Boccaciova Dekameronu. Sluší se dodat, že jeho dílo dochované v tzv. Neuberském sborníku z konce 15. století je mnohem bohatší. Napsal zábavné a mravoučné prózy O štěstí, Ctnost, Rytíř a Moudrost a novelu O jedné pěkné paní, jménem Salomena. Jeho poetickou tvorbu zastupují rozsáhlé básně O ženitbě, Boj Štěstí s Neštěstím, Veršové o milovníku, Stesk na ženitbu a nejznámější pak Májový sen. Hynek z Poděbrad, ač občas vnímaný spíš jako prostopášný hříšník, je nedílnou součástí české literatury, českých dějin a také historie města Poděbrady. (LL)