*1786 – †1869
Poděbradský rodák Václav Chaloupecký patřil mezi spoluautory slavného českého básnického almanachu Sebrání básní a zpěvů (Nové básně), který vycházel v letech 1795-1814 pod organizačním vedením Antonína Puchmajera, vlastence, katolického kněze, básníka, překladatele, teoretika v oblasti verše a jazykovědce. Almanachy patřily k prvním projevům českého národně obrozeneckého hnutí. Měly za cíl prezentovat schopnost českého jazyka vytvářet vyšší typ umělecké literatury a získat pro její četbu i ty společenské vrstvy v Čechách a na Moravě, které se dosud obracely k literatuře jinojazyčné. Václav Chaloupecký získal základní vzdělání na poděbradské městské škole. Poté odešel do Prahy, kde studoval na novoměstském gymnáziu (1800-1805). Další tři roky pokračoval ve studiu na tzv. filozofii (1805-1808), po jejímž absolvování přešel na právnickou fakultu (1808-1811). Po ukončení studií a právnické praxe byl roku 1815 ustanoven aktuárem u trestního soudu v Hradci Králové. Tady pak žil až do roku 1834. Roku 1818 byl jmenován radním v Třebechovicích a následně justiciárem na okolních panstvích a statcích. Ve funkci justiciára zůstal i po svém přestěhování do Prahy roku 1834, a to až do zrušení úřadu roku 1850. Mezi jeho záliby patřila filologie a hospodářské vědy. Chaloupecký se již během vysokoškolských studií zapojil mezi mladé básníky a překladatele tvořící v českém jazyce. Do Puchmajerova posledního vydaného almanachu Nové básně (1814) přispěl jedinou básní, náboženským rozjímáním, s titulem Spokojenost. O jeho další literární činnosti neexistují žádné dochované zprávy. (LK)