*1950 – †2014
Byl to renesanční a charismatický člověk. Své město měl rád a pracoval usilovně pro jeho veřejné blaho. Často probíral se svými známými věci veřejné. Nejen vysokou politiku, ale především tu poděbradskou. S nadšením uvítal politickou změnu v roce 1989, a proto nechyběl při přípravách svobodných voleb. Navíc byl velmi sečtělým a v kultuře dobře informovaným. Nelze opomenout při vzpomínce na něho jeho angažmá na FEMADu a při 24hodinovém čtení. V jedné oblasti jeho zájmů mu však málokdo stačil. Byla to hudba. Vojtěch Kladívko nebyl v hudebním světě žádný staromilec. Dokud mu sloužilo jeho zdraví, sledoval pozorně hudební novinky, a proto měl obrovské znalosti v oblasti hudby rockové. Byl prvním diskžokejem (dýdžejem) na Nymbursku, některé prameny dokonce uvádějí, že byl snad i prvním diskžokejem v republice. Dnes již nelze tuto informaci ověřit, ale traduje se, že se jeho uvádění gramofonových desek konalo v únoru 1967 v Nymburce, zatímco oficiální diskotéky začaly až na podzim téhož roku. Hudbu, především bigbítovou, miloval, sledoval tudíž pozorně vystoupení všech tehdejších regionálních kapel. Mnozí posluchači již na existenci těch hudebních skupin zapomněli, ale Vojtěch Kladívko si uchoval o nich veškeré informace v paměti. V listopadu 2011 obdržel zaslouženě hudební cenu Nymburský Otík a v roce 2012 byl uveden do Síně slávy jako první legendární dýdžej na Nymbursku. Osvědčil se také jako pohotový moderátor. Osobitým stylem moderoval několik kulturních akcí. S úspěchem, originálně a zábavně. Patřily mezi ně třeba festivaly Rock Nymburk. Zasloužil se o výbornou náladu svým vystupováním a svým projevem, protože ovládal velmi dobře český jazyk. Příznivci tohoto festivalu se těšili na jeho vystoupení a rádi se tam vraceli. Také přispěl k dobré atmosféře na Hrabalově Kersku, které se konalo na zahradě Lesního ateliéru Kuba. Vedl zajímavé rozhovory s umělci, kteří byli na tuto akci pozváni. Velkou pochvalu tomuto jeho výkonu udělil Nymburský pábitel, zpravodaj Klubu čtenářů Bohumila Hrabala. A s vtipem prováděl přítomné Přístavními slavnostmi, které se konaly pod nymburskými hradbami. Spolupracoval s redaktorem Českého rozhlasu Brno Tomášem Sedláčkem na pořadu Krajinou Bohumila Hrabala. Natočil s ním několik rozhlasových reportáží, při kterých provedl posluchače Nymburkem a Kerskem. V první části, která se nazývala Ostře sledovaná dopravní kancelář a která byla odvysílána na nádraží v Nymburce, představil posluchačům místa, kde Bohumil Hrabal působil jako železničář, a zavzpomínal přitom i na svého otce, který s Hrabalem pracoval. Byl také jedním z prvních pohotových a vtipných licitátorů při dražbách, které se odehrávaly v devadesátých letech. Vždy zapůsobil na přítomné ve velkém sále na kolonádě se slovy: „Mé jméno je Vojta Kladívko, licitátor, a poklepnutím tohoto kladívka zahajuji první veřejnou dražbu…“ Jako zaměstnanec ředitelství Českých drah pracoval v redakci Železničáře a také v tehdejším magazínu ČD pro vás. Pro mnohé byl trochu malou záhadou ten jeho široký tiskový záběr. Svoji invenci mimo jiné věnoval i tehdy vydávanému erotickému časopisu Nei Report. Milovníka dobrého vína a také dobrých vtipů bylo možné potkat v hospůdce U Šťastných, kde rozesmával tamější štamgasty. Jedna z jeho návštěv se mu však stala osudnou. Při silvestrovské oslavě roku 2013 při tanci upadl. Protože už tehdy měl zdravotní problémy, tomuto zranění po třech měsících podlehl. V říjnu 2014 se v nymburské kavárně U Strejčka setkali ti, kteří jej znali a chtěli si jej připomenout. Večera se kromě přátel zúčastnila také manželka Vojty Kladívka a zdravotní sestry z nemocnice v Městci Králové, které se o hudebního barda staraly v posledních týdnech jeho života. O celou hudební produkci se postaral Lukáš Kladívko, jeho syn, který coby DJ Syn pouštěl hudbu z vinylových desek, často velmi letitých, které mu zůstaly po otci. Dohromady jich měl kolem tří tisíc. (ZŽ)