*1975
Narodila se v Poděbradech jako třetí dítě do střelecké rodiny. Rodiče Jolana a Jiří Tomsovi sice pracovali ve sklárnách, ale téměř veškerý volný čas rodina věnovala společnému koníčku, sportovní střelbě. Dokud nedorostla do věku, kdy dítě zvládne nabít vzduchovku, mohla se s dětmi ostatních střelců svobodně prohánět v okolí střelnice, po sousedním golfovém hřišti a lukách, lézt po obrovských padlých vrbách a pozorovat fantastický život ve slepých říčních ramenech. Možná právě tato svoboda a volný prostor pro fantazijní hry a detailní pozorování přírody a její prociťování všemi smysly formovaly její budoucí výtvarné zaměření. Od raného dětství veškeré prožitky zaznamenávala kresbou. Stala se žačkou výtvarného oboru tehdejší LŠU, kde ji vedli výborní učitelé Hana Tomková a Milan Exner. V pubertě dala přednost sportu před uměním. Krom střílení hrála košíkovou pod vedení Evy Hamplové, ale právě ta ji přivedla zároveň zpět k umění, neboť učila i výtvarnou výchovu. Velmi ji ovlivnila jako vzor spravedlivého a kreativního učitele, který o výuce uvažuje v širších kontextech. Po gymnáziu studovala Dějiny umění na FF UK a poté PedF UK v Praze, obor Učitelství výtvarné výchovy pro ZUŠ se specializací na galerijní animace. Během studia se provdala za Ing. arch. Jana Peštu, který se za ní přestěhoval do Poděbrad. Postupně se jim narodily čtyři děti – Barbora, Ondřej, Matylda a Rozálie. Petra začala vést výtvarný kroužek v DDM Symfonie Poděbrady a pracovat jako muzejní a galerijní pedagog Vlastivědného muzea Nymburk. Tvořila lektorské programy k výstavám a tematické příměstské tábory. Po přestěhování do Rožmitálu pod Třemšínem pracovala opět jako muzejní pedagog v Podbrdském muzeu, ale brzy začala učit výtvarný obor v tamní ZUŠ Jakuba Jana Ryby a v ZUŠ Příbram. Ráda učí formou projektové výuky, která umožňuje žákům nahlížet zobrazované téma z různých úhlů pohledu, vede je k samostatnému přemýšlení a k mezioborové spolupráci. Projekty někdy vrcholí animovaným filmem – pokud je potřeba téma narativně uzavřít, sdělit ostatním. Film se pak stává nástrojem edukace. Její filmy získaly řadu ocenění na filmových festivalech v Čechách a hlavní cenu Madrese International Short Film Festivalu v Teheránu. V roce 2021 obdržela za svou pedagogickou činnost dvě významné ceny za přínos oboru filmové výchovy, Cenu Borise Jachnina, udělovanou Asociací filmové a audiovizuální výchovy a Cenu Vojtěcha Jasného, udělovanou v rámci filmového festivalu A-teensfilmfest. Kromě svých čtyř dětí a umění má ráda sport a literaturu. Do Poděbrad se stále s potěšením vrací za svou maminkou, přáteli a krajinou svého srdce. (PP)