*1907 – †1999
Narodil se v Praze jako druhé dítě manželů Foglarových. Maminka pocházela z Kolína, v dětství chodila na hodiny klavíru k samotnému Františku Kmochovi a lásku k hudbě, ale i k divadlu a filmu, si udržovala po celý život. Roku 1910 se rodina odstěhovala z Prahy do Předlic (dnes část města Ústí nad Labem), kde otec získal zaměstnání v České obchodní společnosti. Přemíra práce se podepsala na jeho zdravotním stavu, vážně onemocněl se srdcem. Tehdy se dozvěděl o nově zřízených lázních na srdeční choroby v Poděbradech a rozhodl se nejen v nich léčit, ale rovnou se do Poděbrad i s rodinou přestěhovat. Pronajali si jednu z nově postavených vilek v tehdejší Dlabačově (dnes Palachově) ulici. Dlouho jí však neužili. Po silné lázni, kterou lékař předepsal otci hned na začátku léčby, srdce nevydrželo a otec Jindřich zemřel a byl pohřben v Poděbradech. Po necelém měsíci se matka s oběma chlapci přestěhovala zpátky do Prahy. Bydleli v Nuslích nedaleko Vyšehradu, kam si chlapci chodili hrát a odkud později Jaroslav Foglar čerpal inspiraci ke svým knížkám. Na začátku 1. světové války si paní Foglarová pořídila malý obchod v Korunní ulici na Vinohradech, který jim zajišťoval pravidelný příjem. Do téhož domu se také přestěhovali a Jaroslav, který se nikdy neoženil, tu pak bydlel s maminkou až do roku 1978. Po absolvování obchodní školy pracoval u různých firem jako úředník. Od roku 1923 byl členem skautské organizace (přezdívka Jestřáb). Organizoval schůzky, výpravy a letní tábory pro chlapce. Brzy začal také psát knížky, v nichž povzbuzoval chlapce k trávení času v přírodě a vychovával je k čestnosti a k odvaze (Přístav volá!, Hoši od Bobří řeky, Chata v jezerní kotlině, Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří, Tajemství Velkého Vonta, Zápisník třinácti bobříků ad.). Velké proslulosti dosáhl komiks Rychlé šípy, uveřejňovaný v populárním junáckém časopise Mladý hlasatel, který Foglar inicioval a od roku 1938 redigoval v nakladatelství Melantrich. Roku 1940, během německé okupace Československa, byly skautská organizace i Foglarův časopis zakázány. Foglarovi se podařilo pokračovat v organizaci schůzek a letních táborů pod hlavičkou Klubu českých turistů. Po válce byl skauting na čas obnoven, ale komunistický puč 1948 znamenal další zákaz- Foglar nesměl publikovat a jeho oddíl se opět musil uchýlit pod jinou organizaci (TJ Praha-Radlice). V 50. letech, v dobách nejsilnějšího komunistického tlaku, se Foglar rozhodl zůstat mimo zaměstnání, věnovat se péči o maminku a vedení svého oddílu. Žít hodlal z naspořených peněz z vydaných knížek. Brzy se ale dostal do hledáčku Státní tajné bezpečnosti, která ho roku 1954 mj. donutila přijmout místo vychovatele nejprve v Městské stanici mladých turistů, od roku 1955 v Domově středoškolské mládeže. V rámci politického rozvolnění v polovině 60. let byl Foglar přijat do Svazu českých spisovatelů a rozhodl se pro svobodné povolání spisovatele. Roku 1966 vznikl Klub přátel Jaroslava Foglara, který měl své členy i v Poděbradech (Jiří Stegbauer, Zdeňka Formánková, Karel Kropík, také oddíl Robinsoni a Vagonkáři), a ti se mimo jiné starali o hrob Foglarova otce na hřbitově v Kluku. Tam spisovatel občas i zajížděl. Na začátku tzv. normalizace znovu přišel zákaz skautingu, Foglar nesměl publikovat a jeho oddíl mohl pokračovat v činnosti jen v rámci pionýrské organizace. Teprve převrat 1989 znamenal pro Foglara definitivní konec perzekuce a zároveň přinesl velké zadostiučinění. Jeho práce byla oceněna a knihy začaly vycházet ve velkých nákladech. Roku 1997 Muzeum hlavního města Prahy uspořádalo rozsáhlou výstavu o jeho životě a tvorbě. (LK)