*1831 – †1875
Narodil se v Pátku u Poděbrad. Základní vzdělání získal v Poděbradech, kde jeho otec byl učitelem. Gymnázium a práva vystudoval v Praze, zabýval se studiem jazyků, překládal z ruštiny, polštiny, němčiny a francouzštiny. Pracoval jako úředník státní finanční správy a zemského výboru. Působil v Umělecké besedě v Praze. V roce 1860 se v Poděbradech oženil. Jeho syn Jiří Janda (1865–1938) byl zakladatelem a prvním ředitelem pražské zoologické zahrady. Bohumil Janda je autorem intimní, přírodní a vlastenecké lyriky, byronské epiky, povídek ze současnosti a z venkovského prostředí a historických próz. Používal pseudonymy B. J. Cidlinský, Lánský. V polovině 50. let publikoval sedm básní v almanachu Lada-Nióla (1855), redigovaném básníkem a politikem J. V. Fričem, do tohoto almanachu přispěla pohádkou O dvanácti měsíčkách Božena Němcová; dále v almanachu Máj (1858), kde pod pseudonymem V. Lánský vystoupil po boku literární skupiny májovců vedené Janem Nerudou, Vítězslavem Hálkem a Karolínou Světlou. Jeho literární práce se dále objevily v almanachu Kytice (1859), Růže aj. Z roku 1857 pochází jeho próza Jaroslav. Své literární příspěvky publikoval v týdeníku Lumír, v Pražských novinách, Zlatých klasech, ve Světozoru, Květech, Zlaté Praze, jejíž 2. ročník v r. 1865 redigoval po Vítězslavovi Hálkovi. Soubor jeho poezie vyšel v knize Básně Bohumila Jandy (1873) rozdělené do dvou částí (Ze světa, Ze srdce). Kniha obsahuje verše s milostnou, intimní, přírodní a vlasteneckou tématikou i epické básně a autorovy volné překlady (např. J. Słowacki, H. Heine, K. E. Ebert, P.- J. de Béranger). Do souboru je zahrnuta epická báseň z pohusitského období Jan Talafús z Ostrova (1864), obraz z poloviny XV. století, členěný do 25 částí a se závěrečným Epilogem, která ve své době vzbudila značný ohlas, a také „dramatický žert“, jednoaktovka o 17 výjevech, Rosenberg (z roku 1872). Nejznámějším Jandovým prozaickým dílem je trilogie povídek z dějin poděbradského rodu z období husitských válek Pod Vyšehradem (1869), Anna Městecká (1870) a Boček (1871). Zájmem o husitskou tématiku a historii bývá B. Janda pokládán za jednoho z předchůdců spisovatelů Václava Beneše Třebízského (1849 – 1884) a Aloise Jiráska (1851–1930). Literární historik Arne Novák ve Stručných dějinách literatury české (4. upravené vydání R. Havlem a A. Grundem, 1946) uvádí, že Janda „upoutává tu lehkým proudem vypravovacím, hlavně pak snahou postihnouti hybné síly českých dějin za husitského období, a to jak národně politické, tak i sociální….“ Jeho črty z loveckého života a z přírody podle Nováka „mají průkopnickou cenu“. Jandovy prózy z rodného Polabí vznikaly v době před Hálkovými vesnickými povídkami nebo souběžně s nimi. Bohumil Janda zemřel v Poděbradech, kde je pochován. Autorem nekrologu otištěného v Osvětě (č. 11, 1875) byl spisovatel František Zákrejs. Tvůrcem autorova pomníku z konce 19. století umístěného na fasádě rodného domu v Pátku je sochař Bohuslav Schnirch. (JČ)