KATEŘINA Z PODĚBRAD

800 poděbradských příběhů

*1449 – †1464

Do historie vstoupila poděbradská rodačka sice jako uherská královna Kateřina z rodu Poděbradů, ale skutečností je, že jméno Kateřina přijala až po svém příchodu do Uher v roce 1461. Do té doby jako starší z dvojčat nosila zcela logicky jméno své matky Kunhuta, která těžký porod dvojčat přežila asi jen o týden. Otec Jiří své dceři naplánoval v rámci své pozdější sňatkové politiky skvělý život na uherském dvoře u svého někdejšího chráněnce Matyáše Hunyadi, kterému pomohl v těžkých chvílích v roce 1457, když byl se svým o deset let starším bratrem Ladislavem uvězněn v Budínském hradě. Tady byl jeho bratr obviněn Ladislavem Pohrobkem ze zrady a následné vraždy Oldřicha Celského, králova strýce a poručníka a okamžitě byl popraven. Mladší Matyáš byl odeslán na příkaz krále Ladislava Pohrobka přes Vídeň do Prahy, aby zde byl ve vhodnou chvíli rovněž zbaven života. Tou vhodnou chvíli měla být králova svatba s francouzskou princeznou, ale k ní pro nenadálou Pohrobkovu smrt už nedošlo. Matyáš v Praze díky péči pana Jiřího nestrádal. Naučil se i česky a s mocným zemským správcem se spřátelil. A tak když Matyáš obdržel oznámení uherských magnátů, že byl v nepřítomnosti 24. ledna 1458 zvolen uherským králem, gubernátor pan Jiří ho s průvodem vysokých hodnostářů doprovodil až na hranice do Strážnice, kde 9. února 1458 došlo podepsání důležitých dokumentů. Vedle smlouvy o věčném přátelství obou mužů zde byla uzavřena také svatební smlouva, v níž se Matyáš zavazuje uzavřít s pannou Kunhutou (Kateřinou) manželství a do jednoho roku nebo co nejdříve ji přijmout v Uhrách za královnu. Tam by se měla připravovat na svou budoucí roli a dokonání svatební smlouvy mělo nastat ve věku 12 let. Matyáš ji slíbil korunovat uherskou královnou, ale kdyby snad ke svatbě nedošlo, zavázal se zaplatit 100.000 uherských zlatých. Jako svědkové smlouvy se podepsala řada nejvyšších hodnostářů obou království, včetně Matyášovy matky. Ale přátelství brzy vychladlo, protože Jiří zjistil, že spojení s císařem Friedrichem III. bude pro něj na evropském kolbišti výhodnější. Ovšem situace se dál vyvíjela a oba panovníci se k dynastickému projektu vrátili po vzájemném usmíření v roce 1460. Král Jiří byl rozčarován z věrolomného císaře, a proto se začal víc orientovat na uherskou stranu. Navíc Friedrich sám začal usilovat o uherskou korunu a Matyáš nutně potřeboval spojence. A tak v květnu 1461 Kateřina zamířila do Uher. Matyáš se zavázal předat jí několik měst a hradů, včetně těch významných, které měla v držení Barbora Celská, vdova po císaři Zikmundovi. A navrch sedm tisíc zlatých na vydržování jejího dvora. V Budíně patřil do jejího úzkého okolí biskup Janus Pannonius, nejvýznamnější uherský renesanční básník, který o Kateřině složil několik latinských epigramů. Jiří si zpočátku udržoval velmi silný vliv na nového uherského krále, který k němu nejprve zřejmě cítil i jistou vděčnost, kterou naplnil pragmatický sňatek mezi dvanáctiletou dívkou a osmnáctiletým mladíkem. Kateřina se stala uherskou a chorvatskou královnou, ale z vysoké společenské pozice se těšila jen krátce. Tři roky po svatbě porodila čtrnáctiletá Kateřina své první dítě, které se však narodilo mrtvé. Ona sama zemřela o několik dní později. Pochována byla v budínském kostele svatého Zikmunda. Navíc ani nestihla být slavnostně korunována, protože korunovační obřad se nemohl uskutečnit z důvodu, že historická svatoštěpánská koruna uherských králů byla v držení ve Vídni a do Uher byla vrácena po mnoha výzvách až v roce 1464. A dávný Matyášův pocit jakési vděčnosti vůči Jiřímu se vytrácel už mílovými kroky. (LL)