*1938 – †2023
Rodák z Poděbrad je druhorozeným synem ruského emigranta, lékaře Viktora Rudajeva a české úřednice, později i zdravotnice pocházející z Kutnohorska. Jeho starší bratr Alexandr (1935-2002) byl stejně jako jeho otec lékařem, ale zároveň i hudebním skladatelem a pianistou. Roku 1967 emigroval do Francie a od roku 1969 žil v USA, kde také zemřel. Vladimír prožil dětství v Poděbradech v dobách velkých politických proměn (německá okupace, osvobození, nástup komunistů k moci). V Poděbradech absolvoval základní školu, ale o středoškolské studium už musel „bojovat“ s komunistickými kádry, protože synovi ruského emigranta mělo být další vzdělávání odepřeno. Naštěstí pomohlo dodatečné odvolání přímo na ministerstvo, a tak mohl pokračovat na zdejší jedenáctiletce. Štěstí měl i v následujících letech. Politické tání po smrti Stalina a „odhalení kultu osobnosti“ vytvořilo na čas příznivé podmínky, aby mohl po maturitě roku 1956 pokračovat ve vysokoškolském studiu. Začal na elektrotechnické fakultě ČVUT v Praze, ale po prvním ročníku přešel na Matematicko – fyzikální fakultu Univerzity Karlovy, kde se postupně specializoval na obor geofyzika. Po ukončení studia byl přijat do Hornického ústavu Československé akademie věd a následujících 44 let zde pracoval jako vědecký pracovník v oboru výzkumu a prevence důlních seismických jevů (spoluzakládal seizmické stanice v otřesových oblastech kladenských, příbramských a ostravsko-karvinských dolů, je rovněž autorem řady metodik pro zpracovávání seizmických dat). V roce 1966 Vladimír Rudajev obhájil kandidátskou dizertační práci s názvem Seismicita kladenských otřesových oblastí a v roce 1988 získal titul doktora věd (DrSc.) na základě doktorské dizertační práce Seismika důlních otřesů. Pracoval ve vedoucích funkcích akademického ústavu a v letech 1993-2001 byl jeho ředitelem, další dva roky ještě byl zástupcem ředitele. Během jeho ředitelování Hornický ústav změnil název na Ústav struktury a mechaniky hornin. V roce 2006 přešel do Geologického ústavu Akademie věd ČR, kde zůstal až do odchodu do důchodu v roce 2012. Zastával zde post vedoucího oddělení Fyzikálních vlastností hornin a věnoval se laboratornímu výzkumu porušování hornin vlivem vnějších sil, což má velký význam ve stavebnictví. Od roku 1990 také zasedal ve vědeckých radách několika akademických ústavů (Geofyzikální ústav, Geologický ústav, Ústav geoniky, Ústav struktury a mechaniky hornin) a po dvě volební období (2001-2009) byl členem vědecké rady Akademie věd. V letech 2000-2006, 2010-2014 působil ve funkci místopředsedy Grantové agentury AV ČR. Byl také členem řady významných mezinárodních společností jako je Americká seismologická společnost, Mezinárodní společnost mechaniky hornin a Evropská asociace pro geovědy a inženýrství. Výsledky své práce publikoval ve více než 170 domácích i zahraničních vědeckých publikacích. Za svou vědeckou činnost získal řadu ocenění (ceny Československé akademie věd za rozvíjení seismických metod, Cena Polské akademie věd, Čestná oborová medaile Františka Pošepného, čestné členství v České asociaci geofyziků za zásluhy o rozvoj oboru geofyziky ad.). Vladimír Rudajev získal od rodičů pevnou výbavu do života, totiž křesťanskou víru. Je členem poděbradského sboru Českobratrské církve evangelické, pracuje také v jeho staršovstvu a píše texty o historii sboru. Má dvě děti, dceru Kristinu, která absolvovala Právnickou fakultu UK a pracuje jako právnička na notářství v Praze, a syna Vladimíra, který je absolventem Přírodovědecké fakulty UK, obor biologie, pracuje jako vědecký pracovník Katedry fyziologie na Přírodovědecké fakultě UK. (LK)