*1932 – †12020
V 70. letech minulého století bylo možno na poděbradské kolonádě vídat štíhlou, vysokou postavu muže, jak kráčí od pražského vlaku směrem k zámku, kde tehdy sídlilo České vysoké učení technické. Byl to Vratislav Jiljí Slezák, který zde působil na katedře jazyků jako učitel odborné němčiny. Málokdo tehdy tušil, že jde o jednoho z nejtalentovanějších českých překladatelů, který se v dalších letech dočkal vysokých ocenění ve svém oboru – Ceny Josefa Jungmanna, Státní ceny za literaturu a překladatelské dílo a zařazení do Síně slávy české Obce překladatelské. To vše za přetlumočení desítek románových děl nejvýznamnějších autorů německojazyčné literatury, jako byli Hermann Hesse, Thomas Mann, Heinrich Böll, Friedrich Dürrenmatt, Peter Handtke, Heinrich Kleist nebo Gustav Meyrink, ale i za převod řady německojazyčných filozofických a teologických textů (Josef Ratzinger: Úvod do křesťanství ad.). Všechno začalo v roce 1971, kdy V. J. Slezák uspěl v konkursu nakladatelství Odeon na překlad kultovního německého románu Stepní vlk od Hermanna Hesseho, díla, které ovlivnilo celou mladou generaci západního světa a v krátké době před tuhou normalizací smělo být představeno i českým čtenářům. Slezákův první a velmi úspěšný překlad vznikal právě v čase jeho poděbradského působení. K překladatelství z německého jazyka byl Vratislav Jiljí Slezák disponován už svými rodinnými kořeny. Nejbližší příbuzní ze strany otce i matky pocházeli ze Sudet a žili ve smíšených manželstvích. On sám, narozený již v Neratovicích u Prahy, se k německému jazyku dostal také jako školák. Obecnou školu a první dvě třídy gymnázia totiž absolvoval během německé okupace, kdy němčina byla povinným vyučovacím jazykem řady předmětů. Maturitu složil po válce roku 1951 a v letech 1951-56 vystudoval germanistiku a polonistiku na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (absolvoval dizertací o Hermannu Hessovi). Jeho spolužákem byl mj. literární historik Vladimír Justl, budoucí (spolu)zakladatel poděbradského festivalu Neumannovy Poděbrady a pozdějších Poděbradských dnů poezie. Překladatelství ale zůstalo Slezákovi jen celoživotním koníčkem. Nechtěl kolaborovat s komunistickým režimem, proto neusiloval o status oficiálního překladatele (před rokem 1989 bylo k profesi překladatele třeba být tzv. registrován) a tak „zakázky“ dostával od nakladatelství pouze na „smlouvu o dílo“, na základě svého překladatelského renomé. Živil se proto jako vysokoškolský učitel němčiny. Kromě poděbradského ČVUT učil odbornou němčinu v Praze na Vysoké škole ekonomické, na Vysoké škole zemědělské a na Katolické teologické fakultě University Karlovy a v letech 1990 – 1996 také na Teologickém konviktu v Litoměřicích. Ani v prostředí škol neusiloval o kariéru. Tu mu nahrazovaly vztahy s kolegy a se studenty, kteří oceňovali nejen jeho znalosti, ale i vlídnou a otevřenou povahu. Vratislav Jiljí Slezák byl člověkem duchovně založeným, hluboce věřícím katolíkem, noblesním člověkem, který si vysloužil označení „aristokrat ducha“. Nikdy se neoženil, ale miloval společnost lidí a rád dával lidi dohromady při různých příležitostech. Byl milovníkem přírody (za mlada byl členem Skautu – Foglarova pověstného oddílu „Dvojka“), rád cestoval po českých zemích, objevoval kulturní krajinu, k níž patřila její mnohonárodnostní minulost. Říkal o sobě, že je „zemským vlastencem“, a odmítal výlučně nacionalistické české postoje. Byl také nadšencem železnice a jízdních řádů, organizátorem společných vlakových výletů pro své přátele, zejména z okruhu překladatelské obce. Řada jeho cest směřovala i do Poděbrad, kde měl přátele z časů svého učitelského působení na ČVUT. V roce 2016 přijel na Poděbradské dny poezie, aby tu přednesl německé verše slavného poděbradského rodáka Franze Janowitze (během křtu publikace Rovinám rodným náleží písně mé… což byl výbor z polabských židovských básníků). Vratislav Slezák udivoval své přátele tělesnou i duševní mladostí, které si uchoval až do konce života. Například jsa narozen v přestupném roce, s humorem sobě vlastním se ještě v roce 2020 hlásil ke svým dvaadvacetinám. (LK)