*1851 – †1910
Osobnost tak významná pro novodobou historii Poděbrad, ale jinak vlastně docela neznámá. Neznámá do té míry, že už nějakých sto let chybně uvádíme i její jméno. Přitom ho máme stále na očích. Na pamětní desce u prvního (Bülowova) pramene Poděbradky na druhém zámeckém nádvoří je totiž napsáno správně: Cai von Bülow-Bothkamp. Bülowovo fríské jméno Cai bylo zkomoleno na nám důvěrně známé Karel, nebo Karl. A jaké byly vlastně okolnosti jeho záslužného objevu? Poděbradský zámek a okolí sužoval nedostatek pitné vody. Majitel poděbradského panství kníže Filip Arnošt z Hohenlohe-Schillingfürstu proto hledal nějaké řešení. Pomohla náhoda. Dle vzpomínek poděbradského lesního rady Neugebauera se kníže Hohenlohe a šlechtic Cai von Bülow seznámili během středomořské plavby lodí společnosti HAPAG, v jejíž vedení byl kníže členem. Von Bülow spolucestující bavil tím, že pomocí proutku hledal zlatou minci, ukrytou pod stránkami novin. Proutkařit začal, když mu jiný proutkař tímto způsobem nalezl vodu pro jeho velkostatek v Holštýnsku. V roce 1904 byl již známým „hledačem vody“, kterému bylo připisováno nalezení stovek pramenů. Jeho pravnuk Conrad von Bülow uvádí, že jeho proutkařské umění zaujalo i samotného císaře Viléma II. Proto jej kníže Hohenlohe pozval na zimní hon na svém panství, který by mohl spojit s proutkařením. Cai von Bülow do Poděbrad přijel ještě na podzim roku 1904 a už po prvním honu označil místo na druhém zámeckém nádvoří. Jeho hostitel se však rozhodl jeho schopnosti vyzkoušet při hledání pramene pro hájovnu u obory Vlkov. V označeném místě se pramen skutečně objevil v hloubce 14 metrů. Kníže se poté rozhodl uskutečnit vrtání na zámku, přestože například doktor Bohumil Bouček namítal, že by to byl výsměch vědě. Kníže měl reagovat slovy: „Pane doktore, já budu vrtati na svém pozemku a za své peníze.“ Tím bylo rozhodnuto. Vedoucí vrtných prací inženýr Belada vzpomínal, že práce byly poprvé pozastaveny, když se pramen neobjevil ani v hloubce třicet metrů. Von Bülow v dopise připustil, že pramen může být ve dvojnásobné hloubce, ale neobjevil se ani v šedesáti metrech. Kníže zvažoval ukončení nákladných prací, ale Jan Hellich dle svých vzpomínek uspěl s argumentem, že i neúspěšný vrt by měl velkou vědeckou hodnotu. Ing. Belada byl navíc toho názoru, že v hloubce asi 100 metrů se artézská voda objevit musí, neboť v podobných geologických poměrech byla navrtána v Káraném a v Lysé nad Labem. Nemýlil se. Poděbradka byla navrtána 31. července 1905 v hloubce 96 metrů. V pomyslném střetu mezi virgulí a vědeckým poznáním tak zvítězila věda. A kdo tedy byl onen známý neznámý pruský statkář? Cai von Bülow pocházel ze starého meklenburského šlechtického rodu Bülow. Ten je doložen už ve 13. století a časem se rozdělil na řadu linií. Nás zajímá ta, jejímž sídlem je dodnes zámek v Bothkampu ve Šlesvicku-Holštýnsku. Rodiči Caie von Bülow byli Friedrich Gustav von Bülow (1817–1893) a matka Thekla Wilhelmina hraběnka Holštýnská (1819-1903). Friedrich Gustav bojoval proti Dánsku v první šlesvické válce a po prohrané bitvě u Idstedtu v roce 1850 strávil několik let v exilu. Proto se jeho nejstarší syn Cai narodil v Hamburku. V roce 1851 se Friedrich Gustav stal komořím na dvoře velkovévody Bedřicha Františka II. Meklenbursko-Zvěřínského. Do Bothkampu se mohl vrátit roku 1853. Cai měl čtyři bratry a dvě sestry. Jeho bratr Detlef byl začátkem 20. století vrchním prezidentem pruské provincie Šlesvicko-Holštýnsko. Cai vystudoval práva a stal se statkářem a královským pruským okresním správcem okresu Eckernförde. Roku 1883 se jeho ženou stala Elisabeth Anna Friederike, hraběnka Holštýnská (1854–1939). Měli spolu sedm dětí: Friedricha (1885), Elisabeth (1887), Agnes (1888), Caroline (1892), Waltera (1894), Conrada (1895) a Harryho (1897). Roku 1896 Cai von Bülow odešel ze státní služby a věnoval se správě rodinného panství Bothkamp. Dále byl poslancem Dolní komory Pruského zemského sněmu, přičemž roku 1910 byl jmenován poslancem Horní komory. Ve stejném roce však zemřel ve svých 58 letech. Jeho rodinu zanedlouho tvrdě zasáhla první světová válka, do které narukovali všichni čtyři synové, ale vrátil se pouze jeden. Pouhé dva týdny po začátku války v Belgii zahynul nejstarší syn Friedrich. Jeho bratři se za války stali stíhacími piloty. Nejúspěšnější Walter v letech 1915–1917 byl stíhacím esem s 28 potvrzenými vítězstvími a nositelem nejvyššího německého vyznamenání Pour le Mérite. Dne 6. ledna 1918 byl sestřelen poblíž Yper. Conrad zemřel v srpnu 1918 ve Finsku. Válku přežil jen nejmladší Harry, který bojoval na západní frontě a v letech 1917–1918 se stal stíhacím esem se šesti sestřely. Po smrti svých bratrů byl uvolněn ze služby. Létat ale nepřestal a za druhé světové války velel stíhacím eskadrám JG 77 a JG 2, přičemž dosáhl dalších dvanácti vítězství. Patřil tak k malé skupině leteckých es obou světových válek. Zemřel roku 1976 na zámku v Bothkampu. O rodinný odkaz dnes pečuje jeho syn Conrad von Bülow. (ML)