*1953
Jako mnozí z rodilých Poděbraďáků spatřil světlo světa v porodnici v Městci Králové. Od tohoto okamžiku je však jeho život spjat s Poděbrady. Ještě během gymnaziálních studií v Poděbradech pracoval v letech 1969 – 1973 jako brigádník na archeologických výzkumech v Libici nad Cidlinou a v Poděbradech. Po maturitě na gymnáziu v roce 1973 nastoupil do Národního muzea v Praze a setrval zde až do konce roku 1974 jako pomocný asistent ve Středisku pro výuku muzeologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy při Národním muzeu v Praze. Působil také jako asistent v oddělení prehistorie a protohistorie v pracovní skupině dr. Rudolfa Turka, DrSc. V letech 1975 až 1983 pracoval v Polabském muzeu v Poděbradech, nejprve jako pracovník provozu a posléze jako odborný pracovník. Spravoval depozitáře historických sbírek a zpracovával numismatický a příbuzný materiál. V letech 1976 – 1977 absolvoval kurz muzejní konzervace v Brně a v období 1977-1979 pomaturitní studium muzeologie. V roce 1979 nastoupil ke studiu dějin umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, které úspěšně zakončil v roce 1984 diplomovou prací Zvony na Nymbursku. V průběhu studia pro neshody s ředitelkou opustil poděbradské muzeum a v roce 1983 nastoupil v Železničních opravnách a strojírnách v Nymburce v kotelně na chemické úpravně vody. Tím se vyhnul napětí, které ovládalo vztahy mezi zaměstnanci muzea a autoritářskou ředitelkou a získal cenný klid pro dokončení diplomové práce. Od dubna 1985 jako externí pracovník Střediska státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje pracoval až do roku 1989 na generální aktualizaci státního seznamu nemovitých kulturních památek v okresech Nymburk a Kolín. Do bývalého Památkového ústavu středních Čech, nyní Národního památkového ústavu, nastoupil v roce 1992 do oddělení evidence a dokumentace. V letech 2000 – 2008 byl vedoucím tohoto oddělení. Už od roku 1978 se Petr Vácha zabývá zvony. Od roku 1979 je zvoníkem v poděbradském kostele Povýšení sv. Kříže. V současné době zastává funkci kampanologa pražské arcidiecéze. V letech 1999 – 2022 se zabýval dokumentací zvonů, zvonových stanovišť a ohrožených památek. V Národním památkovém ústavu, ač již v zaslouženém důchodu, pracuje na malý úvazek stále a řeší již jen záležitosti týkající se zvonů. Je spoluautorem publikace Pražské zvony (2005). Výsledkem 40leté práce v terénu je Dokumentace kampanologických památek a Určování hmotnosti zvonů a jejich zvukového obrazu (Národní památkový ústav, 2018). Od mládí propadl skautskému hnutí, už v roce 1968 vstoupil do skautské organizace Junák a skautingu se věnuje s vynucenou přestávkou (1971 – 1990) dodnes. V letech 1997 –2019 byl vedoucím poděbradského střediska. Je členem České numismatické společnosti a dlouholetým členem výboru zdejší pobočky. Zajímá se o regionální historii Poděbrad. Je spoluautorem knihy Poděbrady – město mého srdce (2006), kde polovina publikovaných pohlednic pochází z jeho sbírky. Petr prostě je Poděbraďák každou kapkou své krve. V roce 2018 byla jeho činnost pro Poděbrady oceněna Čestnou medailí města Poděbrad. (ES)