*1733 – †1765
Talentovaný houslista se narodil v Poděbradech do rodiny pivovarského sládka z podzámeckého pivovaru. Vyučil se stejnému řemeslu jako otec, ale jeho jediným opravdovým zájmem byla hra na housle. První nástroj dostal od své matky, která mu ho údajně přivezla ze své cesty do Prahy. Sama hudbu milovala a synově zálibě rozuměla. Učitele houslí ale synovi dopřát nemohla. Její manžel si to totiž nepřál. Domníval se, že hudba bude syna zbytečně odvádět od poctivé práce a podnikání. A tak se František učil hrát sám, tajně, aby o tom otec nevěděl. Traduje se, že hrál všude mimo domov, v lese, ve stodole. Housle se staly jeho vášní a naučil se na nich hrát takřka dokonale. Housle neopustil ani poté, co se oženil a měl děti. Roku 1762 se rozhodl utéci od pivovarského řemesla a živit se hrou na housle. Jen s houslemi a pár dukáty v kapse opustil rodinu a odebral se do Polska. Tam hrál, zejména na šlechtických zámcích, kde byl pro své houslové mistrovství vítán. Z Polska se časem přesunul do Uher a znovu tam veřejně vystupoval. V Uhrách také, na neznámém místě, zemřel, a to sebevraždou, v pomatení mysli. Osudy talentovaného poděbradského houslisty zaznamenal ve svém slovníku českých umělců strahovský historik B. J. Dlabač (1815) a staly se i námětem novely anonymního autora, uveřejněné v hudebním časopise Dalibor roku 1861. (LK)