*1803 – †1884
Prvý poděbradský Balcar (Matěj, 1666 – 1712, provazník) se při cestě z Jaroměře asi do Prahy zastavil v Poděbradech a nalezl zde (slovy historika Jana Hellicha) družku svého života Annu Křečkovou, dceru místního pekaře a staršího úřadujícího rychtáře městského. Ale v té době už byla sirotek. Tím nabyl městského práva a koupil od obce místo v ulici Na dláždění. Domek nesl číslo 102 a později náležel Gustavu Kubovi, bratru malíře Ludvíka Kuby. Od sňatku v roce 1691 zplodili osm dětí, ale jen pět z nich se dožilo dospělosti. Ve čtvrté generaci Matějových potomků pak byl Jan Balcar, který jako první v rodu se věnoval řemeslu sklenářskému. Proč se Jan Balcar přiklonil k tomuto řemeslu, nevíme, ví se jen, že jeden z Janových příbuzných si vzal za ženu Terezu Bohdálkovu, v té době také již sirotka, jejíž otec však provozoval sklenářství v Praze, takže Jan měl možnost se s tímto řemeslem seznámit. V té době už vlastnil zájezdní hospodu „U modré hvězdy“, jeden z domků na východní straně Průhonu (dnes Riegrova náměstí), kde provozoval hostinskou činnost. Hostinec Balcarův přešel koupí do majetku hostinského Kloudy, který jej nechal přestavět kolem roku1884 stavitelem Proftou a dnes je to hotel Hubert. Jan Balcar se definitivně rozhodl v roce 1842 věnovat práci sklenářské a obchodu se sklem. Bylo to v domě č.p. 35. Sklo nejspíše natolik zlákalo Jana možností tvarovat je, že o několik málo let později, po roce 1848 se rozhodl věnovat vlastní sklenářský výtvor poděbradskému chrámu Povýšení svatého Kříže. Šlo o barevné vitráže do několika oken. Původně mělo dílo oslavovat prohlášení svobody politické z roku 1848, k tomu se vztahovaly náměty ve vitrážích. Protože však duchovní správa a patron nechtěli dar v této podobě přijmout, Jan Balcar přepracoval námět podle požadavků církve. Zpodobnil oslavu vzkříšení a zmrtvýchvstání Spasitele lidstva. Zajímavé je, že při podrobnějším prohlížení vitráží lze najít symboliku, která bezpečně dokladuje vztah Jana Balcara k zednářskému řádu, s jehož myšlenkami se setkával jako chráněnec pátera Matěje Rösslera. Restaurátor vitráží, Jaroslav Skuhravý z Nového Boru, v roce 2005 uvádí, že vitráže jsou na svou dobu atypické, dokonce by pojetí provedení vitráží řadil až do třicátých let dvacátého století ve stylu Art Deco. Tomu však neodpovídají vložené emblémy s figurální rytinou. Manželkou Jana byla Antonie, rozená Černá a spolu měli 3 děti. Jan zemřel v požehnaném věku 81 let. (BB)