*1736 – †1824
Zdaleka ne všichni obyvatelé Poděbrad vedli příkladný život a ten se promítl i do jejich osudů. V původním starobylém patrovém domě s klenutým podloubím na Jiřího náměstí č.p. 39/I, kde je dnes ředitelství lázní, bývala vždycky kupecká živnost. Od poloviny 18. století zde žil zámožný kupec František Krysl. Jeho manželka Ludmila byla dcerou císařského chirurga Kreuzenocha. K jejich právovárečnému domu na náměstí patřil ještě velký dvorec na Nymburském předměstí, vinice a pole ve Zboží. Kupeckou živnost svěřili Kryslovi příručímu Antonínu Bärenreiterovi, který přišel do Poděbrad z Lince a protože měl pověst velmi zbožného, pracovitého a dobročinného člověka, nakonec se v roce 1764 oženil s jejich jedinou dcerou Marií. Měli společně sedm dětí, ale jak už to v této době bývalo, dospělého věku se dožili jen dvě dcery a syn. Jenže žádné dítko však rodičům moc radosti nedělalo. Starší dceři Josefě Františce se narodilo nemanželské dítě a s hanbou Poděbrady opustila neznámo kam. Druhá dcera Marie odešla v roce 1803 s polským vojákem do ciziny, a tak všechnu péči otec věnoval výchově jediného syna Antonína, budoucího dědice živnosti a velkého majetku. Ale všechno Bärenreiterovo snažení se obracelo v pravý opak. Rozmazlovaný chlapec se vymkl z vlivu často zaneprázdněného otce a o jeho nezbednostech a zlomyslnostech záhy vědělo celé město. Aby se zbavil svého domácího učitele, kaplana Zampeho, tajně mu do kapsy podstrčil bankovky, které otci předtím vzal, a sám pak na nic netušícího učitele otce upozornil. Marně se kaplan bránil nařčení. Musel odejít a malý zlomyslník si prosadil svou. Učednická léta strávil mladý Antonín u otce v Poděbradech. Pak odešel do Kutné Hory a nakonec do Prahy, která mu vyhovovala nejvíc. Teprve tady bez rodičovského dozoru mohl vést podle svých představ rozmařilý život. Jenže nestačily peníze z domova a tak se rozhodl vykrást pokladnu vlastního otce. Na velikonoční neděli roku 1800 schválně založil ve dvou sousedních domech na náměstí požár. Předpokládal totiž, že v nastalém zmatku při hašení se snadno otcovy pokladny zmocní, což se mu také podařilo. Jenže v tu dobu vál silný vítr a záhy byla v plamenech celá severní strana náměstí. Do základů vyhořel Bärenreiterův dům 39/I. i sousední 40/I. se sladovnou a 14 dalších právovárečných domů v okolí. Mnoho poděbradských občanů bylo úplně ožebračeno, ale mladý Bärenreiter měl na čas peníze. Když mu došly, vymyslel další plán, jak by obral tentokrát svého bývalého příznivce, zámožného kupce Praeta v Kutné Hoře, kde pracoval jeho bývalý kamarád. Na podzim v roce 1804 se za ním vypravil, bývalý kolega ho vlídně přijal a ubytoval ve svém pokojíku. Uprostřed noci se Bärenreiter vypravil do známých míst pro pokladnu. Vyrušil však ze spánku příručího, a když ten začal volat o pomoc, ztratil zloděj hlavu, vrhl se na něj a zle ho pobodal nožem. Učedníkovi, který se stal svědkem tohoto hrůzného činu, se podařilo přivolat pomoc, Bärenreiter byl zadržen a uvržen do vězení. Dlouho zapíral a svaloval vinu na nevinného učedníka. Ve vězení nakonec obrátil a ke všemu se s lítostí přiznal. Dokonce i k paličství v roce 1800. Trest smrti byl vykonán v Kutné Hoře v květnu 1805. Už při popravě se mezi lidem rozšiřoval leták, líčící Bärenreiterův rozmařilý život, ohavné skutky i zasloužený trest. Byla o něm složena i dlouhá kramářská píseň s mravoučným závěrem, jejímž autorem je s velkou pravděpodobností milčický rychtář F. J. Vavák. Na Bärenreiterovy rodiče pak dopadly další rány osudu. Požár jejich domu a napoleonské války je donutily, že v roce 1803 museli prodat handlíři Chaloupeckému dvorec na Nymburském předměstí. V roce 1809 pak Bärenreiterův varní dům na náměstí koupil bývalý kupecký mládenec, přivandrovalý Ital Leonard Ortalli. Ve stejném roce zemřela Marie Bärenreiterová a její muž se musel vystěhovat a žít pak v nuzných poměrech v nájmu na dvorku sousedního domu. V roce 1824 zemřel v úctyhodném věku 88 let. (JH)