*1859 – †1901
Na konci 19. století patřil umělecký truhlář Jan Báša v poděbradské maloměstské společnosti k uznávaným a obdivovaným osobnostem, kterým nešlo ani tak o zisk, jako o čest a prestiž. Ač dávno upadl v zapomenutí a do dnešních časů ho připomíná jen omšelá deska na opuštěném hrobě poblíž hlavního hřbitovního vchodu, dochovala se řada jeho mistrovských prací nejen v Poděbradech, ale hlavně v Praze, kam posílal zakázky objednávané známým secesním architektem Josefem Fantou. Podle matriky se Jan Báša narodil v roce 1859 v Netřebicích, neznámo do jakého prostředí. Ze stejného zdroje víme, že se oženil s o dva roky mladší Marií Richterovou z Kovanic a v letech 1893 až 1899 se jim narodily už v Poděbradech tři děti: Bohuslav (* 1893), Zdenka (* 1894), která pak provozovala hospodu v Kovanicích, a nejmladší Ludmila (* 1899). Ta zůstala v Poděbradech a stala se úřednicí na obecním úřadu. S velkou pravděpodobností si Jan Báša svou truhlářskou živnost v Poděbradech založil kolem roku 1880. Naskytla se mu totiž příležitost získat lukrativní místo na Kostelním předměstí, v jihovýchodním rohu Průhonu, dnešního Riegrova náměstí, kde je nyní Dům zdraví. V dávných dobách se tu od Jiráskovy k Palackého ulici rozkládal prostorný dvorec čp. 34/III, který byl postupně během let rozparcelován na několik menších zemědělských usedlostí. Po rozsáhlém požáru v roce 1819 si na spáleništi v těchto místech postavil nový domek se stodůlkou František Bergmann. Když v roce 1832 zemřel, vdova po něm tu ještě více než čtyřicet let hospodařila. Po její smrti v roce 1879 získal grunt zednický mistr František Kalous, a ještě téhož roku ho prodal strojníku Josefu Vetzkemu, synu panského hajného. Ten si postavil v zadní části dvora velkou strojnickou dílnu, čímž se zadlužil a před věřiteli raději utekl do Ruska. Otec na vyrovnání dluhů musel dílnu prodat a nový vlastník Vojtěch Kerhart, majitel zdejší parní pily a realit ji hned nabídl známému truhláři Bášovi. Jan Báša si v prostorné dílně zařídil na tehdejší dobu moderní truhlárnu a přikoupil kus sousední děkanské zahrady s vjezdem ze staré pátecké cesty (Jiráskovy ulice) na sklad dříví. Přízemní domek s průčelím do Průhonu zvedl do patra, v něm zřídil sušárnu na dříví a v přízemí byt pro svou rodinu. V Poděbradech měl pověst výborného řemeslníka, jehož výrobky byly dokonalé. To ocenil i Josef Fanta, když v roce 1898 zařizoval interiéry nové vily pro svého přítele Vojtěcha Obereignera. Sblížení s Josefem Fantou přineslo i Poděbradům kromě běžných zakázek řadu Bášových originálních uměleckých výtvorů. Vedle masivních dveří do obnoveného Havířského kostelíku to byla hlavně secesní výzdoba hřbitovní kaple podle Fantových návrhů. Vysoce ho cenil i Jan Hellich, který si u něj objednal sestavy nábytku v novorenesančním stylu do jídelny a salonu i další nábytek do výbavy svých dcer. Podle Fantových návrhů historizujícího nábytku vyrobil na čtyřicet garnitur. O vybavení interiéru měl zájem i hradecký biskup Doubrava, krásně vyřezávaná ložnice z Bášovy dílny byla poslána českému řediteli cukrovaru až do Itálie. Na tento nábytek použil Báša dřevo ze starých dubů tehdy vylovených z Labe u Osečka. Dalším velkým zákazníkem bylo Hellichovým prostřednictvím připravované poděbradské muzeum. Do celé budovy vyrobila Bášova dílna na stovku prosklených vitrín, které tu sloužily ještě v druhé polovině minulého století a část z nich našla své místo v depozitářích v Sadské. O nich se říkalo, že byly zhotoveny z černého dubu, pravěkého dřeva, vyloveného při regulaci řeky pod zámkem. Kromě toho Jan Báša se zájmem opravoval a doplňoval muzejní historický i lidový nábytek a dělal podle něho repliky. Za zmínku stojí, že v přerovském skanzenu je vystavena nádherně vyřezávaná dubová truhla, zdobená reliéfy z Prodané nevěsty, která byla obdivována už na Jubilejní výstavě v roce 1891. Když byl Jan Báša na přelomu letopočtu na vrcholu své tvorby a zaměstnával množství dělníků, nečekaně v poměrně mladém věku zemřel, a to na otravu krve. V roce 1901 při cestě do Prahy se škrábl nehtem do nosu, čímž si do hlavy přivodil infekční zánět kůže, takzvanou růži a na tuto infekci třetí den zemřel. Jeho truhlářskou živnost získal jiný poděbradský truhlář František Jambor. Ten však byl pravým opakem svého předchůdce. Lehkomyslně velmi brzy nadělal dluhy, opustil ženu a děti, ujel do Ameriky a tady v roce 1912 zemřel. Dům v exekuci koupil opět Vojtěch Kerhart, ale tentokrát si ho ponechal a dílnu i obytný dům aktuálně přestavěl na dvacet pokojů pro hosty v začínajících poděbradských lázních. Nové průčelí s nápisem Hotel Praha se záhy objevilo i na dobových pohlednicích a prosperující Bášův podnik a nakonec i on sám upadl časem v zapomnění. (JH)