*1895 –†1964, *1897 – †1956
Baštovi byla nepřehlédnutelná poděbradská rodina, jejíž četní příbuzní i potomci se věnovali práci v zahradnictví a jejich pozemky od dnešního hotelu Libenský až po nádraží později posloužily k zásadnímu rozšíření poděbradských parků. Rodinné kořeny sahají hluboko do zdejší historie a všichni dohledatelní předci, včetně pradědečka sourozenců Baštových Vojtěcha Bašty, žili a pracovali v Poděbradech. Také otec Čeněk a dědeček Jan byli vyučení zahradníci. Byl to právě Jan Bašta, který položil základ rodinného zahradnického podniku. Druhý dědeček Václav Burian, byl rovněž Poděbraďák, respektovaný zdejší měšťan a obchodník. Václav Burian starší, tedy pradědeček Josefa a Václava z matčiny strany, byl zase poděbradský krejčovský mistr. Rodina se tak po generace podílela na hospodářském životu města. Ostatně z tohoto povědomí vyrůstalo i celé rodinné zázemí obou bratrů. Otec Čeněk, pokřtěný Vincenc (1868–1940) a matka Marie, rozena Burianová (1872–1946), se společně podíleli na chodu rodinného podniku, pro nějž automaticky vybrali jako své pokračovatele oba syny. Volba jejich budoucí profese nebyla ani tak výsledkem hledání, jako spíš pokračování rodinné tradice, přijetím hodnot, způsobu řemesla a života, které se v rodině předávaly po generace. Tomu se vzepřel nejstarší bratr Jan (1893–1965), který si vyvzdoroval jinou profesní dráhu technika a od rodinné tradice se zcela odklonil. Naproti tomu oba mladší bratři získali vzdělání přímo doma. U svého otce se vyučili zahradnickému řemeslu a lásku k přírodě tu snad už měli i v genech. Za první světové války oba bratři museli narukovat do rakousko-uherské armády, ale naštěstí si z války neodnesli žádné závažnější šrámy na těle ani na duši. Po válce pak pracovali v rodinné firmě až do roku 1935, kdy jim sedmašedesátiletý otec konečně předal otěže své firmy. Josef a Václav Baštovi se tak stali spolumajiteli. Ale to už bylo v době, kdy rozrůstající lázně pohltily větší část jejich pozemků. Otec Čeněk po dlouhých jednáních vyšel vstříc požadavku města, které nutně potřebovalo zásadním způsobem rozšířit centrální lázeňský park a počátkem třicátých let 20. století za 2 250 000 Kč tak město Poděbrady celé Baštovo zahradnictví koupilo. Došlo k demolici rodinné vily, která stala z dnešního pohledu v parku nedaleko od sídla Policie ČR. Na místě bývalých skleníků a zeleninových záhonů vyrostl v roce 1931 okrasný bazén s nasazenými zlatými jeseny, podél nové promenády byly vysázeny lipové aleje a na vnitřní trávníkové plochy přišly nejrůznější jehličnany doplněné bohatými záhony pestrobarevných květin. Baštovi si na okraji svých pozemků podél kolonády následně postavili rodinný činžovní dům, kde je dnes, mimo jiné, i Vilémovo pekařství. V přízemí domu provozovali rodinné květinářství, ve kterém prodávala Jana Baštová (Václava Baštu si vzala v roce 1923) a vedle byla zřízena vegetariánská restaurace Reva nájemců manželů Wolfových, pozdějších hrdinů protifašistického odboje. Zahradnické podnikání však nezaniklo. Baštovi je přemístili pouze za trať na Žižkov, do prostor areálu dnešního Domu dětí a mládeže a na navazujících pozemcích, kde zahradnická tradice pokračovala. Navíc Jana Baštová, rozená Řeháková, pocházela ze statku na Kostelním předměstí, takže vztah k půdě byl v rodině automatický. A to se týkalo i jediného syna Josefa (1930–2009), který sice byl původně také vyučen zahradníkem, ale nakonec vystudoval veterinární lékařství a získal titul MVDr. Za zcela nepřehlédnutelný úspěch bratrů Baštových lze považovat skutečnost, že i přes nucený prodej zděděného zahradnictví dokázali na tradici rychle navázat novým prosperujícím podnikem na Žižkově. V nové lokalitě vzniklo nejen samotné zahradnictví, ale i řada nezbytných provozních objektů. Baštovi tak pokračovali v rodinné firmě i v nových podmínkách. Bohužel v padesátých letech nový režim veškerý majetek vyvlastnil a nakládal s ním podle své libovůle. V roce 1991 Baštovi v rámci restitucí sice získali pozemky zpět, ale zahradnictví už nikdy neotevřeli. Na jeho místě totiž v minulém režimu vyrostl nelegálně postavený kravín. Ten sice byl na pokyn JZD Poděbradská Blata odstraněn, ale spolu s ním byly nešťastně zlikvidovány i původní objekty Baštova zahradnictví ze třicátých let minulého století. A tak se definitivně uzavřela historie tradiční rodinné poděbradské firmy. (DB)