*1955
Psycholožka Bohumila Baštecká, rozená Tichá měla v životě štěstí na lidi, dobu a příležitosti. „Narodila se v Praze jako nechtěné třetí dítě do rodiny chudého železničáře,“ psávala do životopisů. Když její tatínek ležel při poslechu Beethovena na gauči, tak s oblibou manželku, která myla nádobí, pošťuchoval slovy, že za první republiky on by byl inspektor a nejen na nádobí by měli služku. Rodinu tmelila láska k pravdě, nadčasová hodnota humoru a baťovské přesvědčení „Půjde to!“, stejně jako zvídavost, sport a důraz na jazyk. Sestra Jitka vystudovala Fakultu tělesné výchovy a sportu, z bratra Milana se stal strojní inženýr. Když se začal ohlížet za dívkami, radila mu maminka, jazyková redaktorka: „Hlavně jim nepiš.“ Bohumila vystudovala psychologii. Měla štěstí, že se nedostala na školu hned. Díky práci ve Výzkumném ústavu psychiatrickém poznala osobnosti, které v té době už na pražské katedře psychologie působit nesměly. Po studiu pracovala až do konce socialismu v manželské a předmanželské poradně jako poradkyně, skupinová psychoterapeutka a vedoucí. Po revoluci Bohumila odešla do nově vznikajících služeb. V uvolněné energii 90. let bylo možné všechno. Nadšení urychlovalo spolupráci. Bohumila se stala vedoucí liberecké linky důvěry, působila při budování Mezinárodního centra duchovní obnovy, za hranice se jezdila s kolegy učit, jak rozpouštět ústavy pro lidi s mentálním postižením. V Praze začala vést SOS centrum Diakonie a absolvovala výcvik v rozvojové supervizi u Li McDerment z Velké Británie. V roce 1995 se provdala za evangelického faráře Bohumila Bašteckého. Bylo jí čtyřicet a stála na křižovatce. K novému vykročení pomohly moravské povodně roku 1997, po nichž manželé Baštečtí odešli z Prahy do Hodonína starat se o Bobovu maminku. Bohumila začala učit na katedře psychologie FF UP v Olomouci a psát učebnice. Vytvářela výcviky v krizové intervenci a krizové pomoci, stávala se republikovým expertem na „měkké“ důrazy krize. V roce 2000 spoluzaložila Psychosociální intervenční tým ČR. Díky němu vznikla mezioborová disciplína „Psychosociální krizová pomoc a spolupráce“ zaměřená na komunitní spolupráci po neštěstí. Ve vedení pracovní skupiny pro vytváření standardů tohoto mezioboru zúročovala Bohumila zkušenosti s povodněmi, dopravními nehodami, teroristickým útokem. Od roku 2001 prohlubovala svoje další profesní zaměření – rozvojovou supervizi – a přispívala tak k dobré praxi v reformě psychiatrie. V roce 2005 se Baštečtí přestěhovali do Poděbrad. Bohumila nastoupila na Evangelickou teologickou fakultu UK s vizí učit „duchovní pro terén“, jak (po neštěstích) vytvářet prostředí vzájemné péče. Na toto téma založila tradici mezioborových konferencí a výuku reflektovaných mezioborových praxí. Spoluvytvářela kurs „Nemocniční kaplan“. Psychologickou identitu posilovala v oblasti etiky: spoluvybudovala funkční Etickou komisi Českomoravské psychologické společnosti. Nápady přinášela mimo jiné i díky členství v Board of Ethics EFPA a účastí na mezinárodních projektech a kongresech. V roce 2017 ztratila Bohumila životní oporu, Bob Baštecký zemřel. Čas se zastavil. Rozběhnout ho pomohla pandemie covid-19. Bohumila se nadšeně zaměstnala na covidovém oddělení nemocnice a opustila stálý úvazek na ETF. Terénní krizová spolupráce, rozvojová supervize, hodnoty v akci. Týmy, inspirace, rozmanitost, rovnost, touha. Tak by Bohumila shrnula, co je pro ni důležité. Nadále si s vděčností lidem kolem a radostí za ně uvědomuje, že měla a má štěstí. (BB)