*1943 – †2017
Evangelický farář Bohumil (Bob) Baštecký se narodil v Praze puškaři a švadleně. Po šesti letech přibyl druhý syn – Jaroslav. Rodina žila v Mladé Boleslavi, kde měl tatínek živnost. Maminka, původem z Lužic u Hodonína, nebyla v Čechách šťastná. Roku 1956 se proto přestěhovali do Lužic a později si pořídili domek v Hodoníně. Bohumil se po základní škole vyučil na přání otce automechanikem. Táhlo ho to ale spíše k umění. Živil se jako dělník v pivovaře, opravář komínů, kulisák a osvětlovač v divadle Večerní Brno. Ve 23 letech uvěřil, dálkově si dodělal maturitu a poté vystudoval Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu (nyní ETF UK). Sám tvrdil, že když se měl přinutit chodit do kostela, nezbylo mu nic jiného než dělat faráře. Roku 1969 se oženil s Lydií, dcerou teologa Bedřicha B. Bašuse. Bobovým prvním farářským místem po absolvování studia byl evangelický sbor v Přelouči. Působil tam dvanáct let a ovlivnil řadu mladých lidí z místního undergroundu. Silvestry na faře byly proslulé, vymezování se vůči vládnoucímu komunistickému režimu přinášelo myšlenkovou svobodu, pro Boba však také zájem StB a opakované výslechy. Z Přelouče odcházel v roce 1986, když se mu rozpadlo manželství. Rozvod prožíval jako selhání kvůli dětem – Šimonovi a Barboře – a farářskému povolání. Pochybnosti prohloubily jeho pochopení pro všemožné lidské situace a nedostatky. Roku 1987 byl jmenován farářem v Čáslavi. Nadále zúročoval svoje dary: jeho kázáním lidé rozuměli a odcházeli z nich povzbuzeni dobrou zprávou o milosti v Kristu. V jeho přítomnosti se cítily dobře děti s postižením stejně jako umělci a intelektuálové. Spojoval lidi, a nezáleželo na tom, v koho věří. V listopadu 1989 byl jedním z mluvčích čáslavských demonstrací. Otevřel se novým příležitostem. Spoluzakládal vězeňské kaplanství, spolupracoval s obnovovanou Diakonií Českobratrské církve evangelické, absolvoval výcvik v rogersovské terapii a stal se výcvikovým lektorem v tomto přístupu uplatňovaném v pastorační péči. V roce 1991 odjel na rok studovat do USA na Pittsburgh Theological Seminary. Po návratu se stal farářem Diakonie. Pochopil, že to byla právě církev, která ho svým důrazem na nedělní kázání naučila vážit si diakonie, a naopak působení v Diakonii ho naučilo vážit si kázání. Při návštěvách diakonických středisek potkal psycholožku Bohumilu Tichou. Vzali se v červnu 1995 ve vršovickém sboru ČCE v Praze, kde byl Bob téhož roku jmenován farářem. Jeho působení bylo výrazné, ač krátké: začátkem roku 1998 odcházeli manželé Baštečtí do Hodonína, aby se postarali o Bobovu maminku. V hodonínském sboru zůstali do roku 2005, kdy šel Bob do důchodu. Jako vstřícné místo k žití si poté zvolili Poděbrady. Nakonec i zde Bob působil jako farář. Mimo to stále pracoval jako vězeňský kaplan, pastorační péči se věnoval též na táborech pro děti s mentálním postižením a jejich rodiny a na církevních pobytech Setkávání generací. Léta natáčel zvukový časopis v diakonickém Středisku pro zrakově postižené, dovednost přednesu a svůj působivý hlas, postřehy a šarm uplatnil též v četných rozhlasových a televizních relacích. Pracoval až do smrti, poslední roky jako pastorační pracovník v domovech pro seniory. Zemřel ve věku 73 let. Pohřeb uspořádal s láskou a ve spolupráci s pozůstalou rodinou poděbradský sbor ČCE. Rozloučení se podobalo jeho životu: množství lidí vděčných za setkání se téměř nevešlo do sálu, zpívalo se, jedlo a pilo, a převažujícím tónem byla naděje. (BoB)