*1897 – †1956
Významný český lékař a pedagog se sice narodil v nedalekém Českém Brodě, ale protože patří mezi zakladatelské osobnosti československé kardiochirurgie, jeho životní cesta se s poděbradskými lázněmi nemohla nepotkat. Ale hlavně nikdo ho už nepřipraví o prvenství, když 9. dubna 1951 provedl v Hradci Králové první úspěšnou operaci srdeční chlopně v Československu a následně založil první kardiochirurgické centrum u nás. Jan Bedrna po obecné škole absolvoval kolínské reálné gymnázium, kde exceloval ve všech předmětech kromě tělocviku. Následně narukoval na italskou frontu 1. světové války, ale pro vážné onemocnění byl na jaře 1918 propuštěn z vojenské služby. Od října 1918 nastoupil na Lékařskou fakultu UK v Praze, kde promoval v roce 1923. Pocházel z učitelské rodiny, jeho jediná sestra zemřela mladá a nejmladší bratr Karel Bedrna (1901–1959) byl vystudovaný právník a během Slovenského národního povstání velel partyzánskému oddílu. Po roce 1945 ve funkci předsedy Národního soudu vynesl rozsudek smrti nad Dr. Josefem Tisem, prezidentem klerofašistické Slovenské republiky. Jan Bedrna se s lékařským diplomem vrátil krátce do rodného Českého Brodu, ale protože zdědil po otci i pedagogické geny toužil po vědecké práci a klinickém prostředí, což mu poskytlo Brno, kde se také seznámil se svou budoucí manželkou Noemi Gayerovou (1903–1951), dětskou lékařkou. Společně měli dceru Noemi a syna Jana, který se rovněž stal, a nejen v Hradci Králové uznávaným chirurgem. Otec Jan Bedrna se v roce 1931 habilitoval a tři roky nato nastoupil jako přednosta chirurgického oddělení nové všeobecné nemocnice v Hradci Králové. Tomuto pracovišti už zůstává věrný až do smrti. A jako všestranně disponovaný chirurg se rozkročil od klasické chirurgie plicní chirurgii, urologii, dětské chirurgii až po kardiochirurgii a také autor jedné z prvních učebnic traumatologie. Celkem napsal bezmála 150 odborných lékařských publikací. Bohužel jeho hektickému způsobu života příliš nepřálo zdraví. Sám trpěl těžkou srdeční chorobou, která se u něj už objevila v dětství. Proto se také opakovaně léčil v Poděbradech, ale s lázněmi spolupracoval i jako vyhlášený kardiolog a ze své pozice podporoval zdejší odbornou lázeňskou péči. Někdy koncem roku 1944 se Jan Bedrna setkal ve svém hradeckém bytě s profesorem Bohuslavem Boučkem, poděbradským rodákem a synem zakladatele lázní Bohumila Boučka. Tématem schůzky bylo poválečné zřízení lékařské fakulty v Hradci Králové. Bouček, který před druhou světovou válkou stál v čele lékařské fakulty v Brně jako její děkan, byl tím nejlepším konzultantem, a také, když byla koncem roku 1945 zřízená královéhradecká lékařská fakulta, se Bouček stal po dohodě jejím prozatímním děkanem. Jan Bedrna byl v roce 1947 jmenován řádným profesorem chirurgie Univerzity Karlovy. V roce 1951 prosadil zřízení prvního a dlouhou dobu jediného kardiochirurgického střediska v Československu. Klinika se stala součástí Vojenské lékařské akademie a jejímu vedoucímu Janu Bedrnovi byla propůjčena hodnost plukovníka. V roce 1954 získal vědecký titul DrSc. A téhož roku v listopadu byl jmenován řádným členem Československé akademie věd a právem používat titul akademik. Osudná se mu koncem září 1956 stala zpáteční cesta z Prahy domů do Hradce Králové. Udělalo se mu ve voze nevolno, cestu přerušil v Poděbradech, kde však lékaři mohli už jen konstatovat, že jej postihl několikanásobný fatální infarkt. Pohřeb akademika Bedrny se stal manifestační událostí celého Hradce Králové. (LL)