*1961 – †2021
Vždy pozitivní žena se celý svůj život věnovala poděbradským dětem a teenagerům;, v zaměstnání ve speciální škole i ve volném čase, jako skautská vedoucí. S velkým srdcem, pochopením pro dětskou duši a nekonečnými nápady vychovávala vedle svých dětí i stovky žáků a skautíků, aby byli dobrými lidmi. “Já vašim vnoučatům nebudu vyvářet, budu je vzdělávat,” pronesla s humorem sobě vlastním ke svým dětem. Vnoučat se bohužel nedožila. Temperamentní a nápaditou ženu, která uměla děti nadchnout pro jakoukoli činnost, dostihlo opakované nádorové onemocnění, kterému nakonec podlehla. Martina se narodila do Poděbrad, kde prožila dětství se svou sestrou. Maminka pocházející z Podmok ji přivedla ke skautingu, v němž měla Martina po celý život druhou rodinu, a v poděbradské organizaci platila za pevný pilíř. Z Poděbrad odešla na čas do Prahy, kde pracovala v Jedličkově ústavu jako rehabilitační sestra. Tam potkala svého muže Antonína, profesí kuchaře, s nímž se vrátila zpět žít do Poděbrad. Zde se jim narodil syn Josef a později dcera Valentýna. Martina působila také v denním stacionáři v Nymburce a starala se o mentálně postižené děti v zařízení v Kersku, než nastoupila jako speciální pedagog do Základní speciální školy Poděbrady. Mezi skauty strávila dětství a k aktivní činnosti se vrátila hned po revoluci. Vedla poděbradské oddíly světlušek a skautek. Čas strávený s dětmi ji naplňoval a práci s dětmi považovala za své poslání. K dětem se chovala trpělivě a v čem je rozhodně nepodpořila, bylo fňukání. Ráda se podílela na přípravě celotáborových her, hlavně kreativních a výtvarných částí. Své děti plynule zapojila do skautské rodiny, a tak se malý syn Pepa účastnil už prvních porevolučních táborů ve Štikovské rokli u Staré Paky, později i se svou sestrou Týnou v Tužíně u Jičína. Díky vedoucí Martině vzniklo a je archivováno mnoho kronik, které vykreslují nejen pobytové tábory, ale i další aktivity místních skautských oddílů. Odpočinkem bylo Martině čtení a turistika po České republice, později televizní seriály. Lásku k přírodě předala svým dětem a dalším stovkám místních světlušek, vlčat a skautek. S přibývajícím věkem postupně přenechala vedoucí funkce ve skautingu, ale táborů se účastnila stále. Když podruhé v životě uslyšela diagnózu “rakovina”, nezbývalo jí mnoho času. S Mgr. Martinou Běhalíkovou se přišly rozloučit stovky lidí na skautský pohřeb v Kluku a vzpomenout na ženu, která pozitivně ovlivnila jejich životy. Za celoživotní práci s handicapovanými dětmi ve Speciální základní škole a skautském oddíle, kde se věnovala mládeži, obdržela v roce 2022 čestnou medaili města Poděbrady in memoriam. (OV)