*1889 – †1946
Pozdější uznávaný houslista, hudební pedagog a skladatel se narodil se v Praze, v Horní Krči. Hudební vzdělání získal na pražské konzervatoři (1903–1909), kde byl žákem významného houslového pedagoga Jana Mařáka (1870–1932). Po absolutoriu školy odešel do bulharské Sofie a krátce tam působil jako koncertní mistr při dvorním orchestru (1910–1911). Po návratu přijal místo učitele na hudební škole v Kroměříži, ale rovněž zde setrval jen krátce (1911–1912). Snad na popud bývalého spolužáka z pražské konzervatoře, klavíristy a skladatele Oldřicha Blechy (1892–1951), který od roku 1913 působil jako učitel hudby na gymnáziu v ukrajinském Charkově, odešel na post koncertního mistra charkovského symfonického orchestru. Spolu s Oldřichem Blechou podnikli v této době několik turné po Rusku (Kyjev, Tbilisi), jimiž propagovali českou hudbu a interpretační mistrovství českých hudebníků. Po vypuknutí občanské války v Rusku a obsazení Charkova bolševiky roku 1918 oba prchli z Charkova a přešli do Československých legií, kde se stali členy tzv. hudebního komanda, složeného z významných hudebních interpretů. Toto těleso, založené Osvětovým odborem Československých legií, mělo spolu s dalšími hudebními a divadelními skupinami působícími uvnitř legií pozitivně ovlivňovat volný čas vojáků i nálady domácího obyvatelstva, které se účastnilo představení. Členové hudebního komanda byli osvobozeni od vojenské povinnosti a mohli se věnovat výhradně umění. Válečné podmínky je ovšem po všech stránkách ovlivňovaly, hrálo se pod širým nebem nebo v improvizovaných krytých prostorách, chyběly kvalitní hudební nástroje i partitury, které interpreti často musili reprodukovat po paměti nebo vytvářeli vlastní fantazie inspirované známými melodiemi. Biganovský tak například provedl pro legionáře houslový koncert na motivy lidové písně Holka modrooká. S legionářskými pluky bylo hudební komando neustále na cestách, v letech 1918–1919 se přesunuli z Jekatěrinburku do Omsku a Irkutska, kde pak působili do konce roku 1919, koncertovali a podnikali zájezdy do okolí. V dubnu 1920 se spolu s ostatními legionáři dostali na loď ve Vladivostoku a odtud domů. I po cestě dávali koncerty, koncertovali například za úmorného vedra v Singapuru. V literatuře se uvádí, že Biganovský ještě na počátku 20. let podnikl několikaleté koncertní turné, během něhož vystoupil v Číně, na Jávě, v Sumatře a v Egyptě. Po návratu do Československa roku 1926 se usadil v Písku, kde získal místo ředitele hudební školy. Školu řídil až do své smrti roku 1946. Zároveň pečoval o místní kulturní život, zejména hudební nabídku. Působil jako sbormistr píseckého pěveckého spolku Hlahol, propagoval komorní hudbu – založil Písecké kvarteto a Jihočeské klavírní trio. Život strávený z velké části na dalekých cestách, válečné útrapy, neustálé vypětí se však pravděpodobně podepsaly na Biganovského předčasné smrti. Bylo příliš pozdě, když pochroumané zdraví se snažil vyléčit v poděbradských lázních, tady také ve věku 57 let zemřel. (LK)