*1811 – †1882
V dobách, kdy naši krajinu procházela vojska Napoleonovy armády, se v Poděbradech narodil Vojtěch Bláha, budoucí učitel, varhaník a skladatel chrámové a vlastenecké vokální hudby. Po ukončení vzdělání působil více než čtyři desetiletí v Praze ve škole františkánského řádu u chrámu Panny Marie Sněžné na Novém Městě jako učitel hudby a zpěvu, později se stal i ředitelem této školy. Pro své žáky skládal písně, které následně publikoval knižně (Důvěra v Boha – píseň ke mši svaté, 1863; Mešní zpěv pro školní mládež), nebo v dobových pedagogických časopisech (Škola a život, Národní škola, Štěpnice). Roku 1857 byla tato Bláhova činnost oceněna čestným uznáním školního dozorství pro Nové Město. V 60. letech 19. století, po pádu Bachova režimu, kdy český národ již veřejně manifestoval svou existenci v rámci rakouské monarchie, přispíval Bláha tvorbou vlasteneckých písní pro sbory (Chvalozpěv k památce Jana Amose Komenského pro sbor mužský, Otčina, Vlasti zdar ad.), které byly využívány a oceňovány i významným českým vlasteneckým spolkem Hlahol. Ke konci života Bláha své vokální dílo shrnul ve Zpěvníku pro mládež. Ten se mu už ale nepodařilo vydat knižně, práce zůstala v rukopise a je uchovávána ve fondech české Národní knihovny v pražském Klementinu. Dnes už to nedokážeme plně rozklíčovat, zda to bylo jeho okolí, on sám, nebo snad pozdější zpracovatelé díla, ale Vojtěch Bláha získal legitimní přídomek Poděbradský, což svědčí zřejmě o tom, že ač pracovně odloučen od rodného města, svůj vřelý vztah si k Poděbradům zachoval i v hlavním městě a stále se cítil zdejším rodákem. (LK)