*1885 – †1943
Narodil se v Poděbradech v čísle popisném 192/III jako syn obuvnického mistra Františka Blažka a Julie Řepové, dcery poděbradského listonoše. Byl členem a funkcionářem Sokola, několik let působil i jako učitel tělocviku na gymnáziu v carském Rusku ve Tbilisi. Odtud přijel roku 1914 domů na prázdniny a zastihla jej zde 1. světová válka. Poté už zůstal v Čechách a pracoval jako učitel. Jeho manželka Anna Blažková byla rovněž učitelkou. Dlouhá léta byl ředitelem školy v Sánech a na penzi na počátku okupace se přestěhoval s rodinou zpět do Poděbrad, do patrové vily vedle mateřské školy v Proftově ulici. Dcera Barbora, provdaná Čumpelíková, se později stala doktorkou filozofie a věnovala se etnografii. Blažek byl členem sociálně demokratické strany a také správní rady České spořitelny v Poděbradech, kde hájil zájmy sociálně slabších spořitelů. Společně se starostou Sokola Josefem Truhlářem konal odbojovou činnost, rozšiřoval tiskoviny Rudé právo a V boj, výtisky k distribuci dostával od vedoucího skupiny Františka Hodače. Působil jako spojka ve skupině Hodač-Wolf. Jako předseda státní spořitelny značně přispíval do společného fondu, z něho byly podporovány rodiny těch, které nacisté věznili. V odboji působil tři roky, Gestapo jej zatklo 15. prosince 1942 se skupinou Sokolů včetně náměstka poděbradského starosty Jaromíra Kerharta. Byl vězněn v Kolíně, Terezíně a Osvětimi, kde zahynul 7. března 1943. In memoriam mu byl udělen Československý válečný kříž 1939. (TZ)