*1903 – †1965
Narodil se ve sklářské rodině v Kytlici, vyučil se formářem. Za velké hospodářské krize po roce 1929 novoborští skláři jen těžko hledali odbytiště pro své výrobky. Mladý Josef sklu rozuměl a k tomu objevil svůj obchodní talent; otevřel si sezónní kiosek na Máchově jezeře, kam se sjížděla pražská smetánka. Zaměstnal v něm rodinné příslušníky a úspěšným prodejem zdobeného skla koupeného přímo od drobných výrobců získal prvotní kapitál. Ten využil ke koupi továrního objektu v Novém Boru (tehdy Bor u České Lípy, německy Haida) po firmě, která se ocitla v konkurzu. V roce 1929 si vzal Marii Slavětinskou (1908–1997), též ze sklářského rodu; ta mu byla celoživotní oporou i tmelem celé rodiny, v časech dobrých i zlých. Uzavřeli sňatek výhradně občanský, nikoli církevní, což bylo v té době unikátní. Josef založil vlastní firmu, zaměstnal šikovné skláře a zahájil provoz zušlechťování skla. Pro svoji širší rodinu vybudoval rodinný dům v české čtvrti Boru. Do nástupu Hitlera k moci v Německu bylo soužití místní německé většiny s českou menšinou k prospěchu lidí i obce. Oba národy spolu vesměs přátelsky soutěžily a vzájemně si tak předávaly své dobré vlastnosti a schopnosti. Mladí manželé dali svým dětem pro jistotu slovanská jména nepřeložitelná do němčiny. Po obsazení Sudet nacistickým Německem dostal Josef Blažek i díky německé národnosti své matky nabídku přijetí říšského občanství, kterou odmítl, a proto byl nucen během 14 dnů předat továrnu do německé nucené správy a s celou rodinou (včetně matky Anny) svůj domov opustit. Byl mobilizován, přes den vojákoval v kasárnách a po nocích stěhoval celou rodinu a nábytek do najatého provizoria v Čerčanech. A kam teď? Do Poděbrad! Ředitel městské spořitelny František Pek mu velkoryse nabídl výhodný úvěr na stavbu nového závodu, což byl spolu s místní sklářskou hutí Inwald, odkud mohl odebírat surovinu, hlavní důvod zakotvení rodiny Blažků právě v našem městě. Josefa Blažka do Poděbrad následovalo z Novoborska několik desítek českých sklářů. V roce 1939 byl během sedmi měsíců postaven nový závod a okamžitě začal vyrábět. Blažkovi koupili vilu, která je ve vlastnictví rodiny dodnes. Za protektorátu dostal Blažek válečnou zakázku, anebo spíše příkaz, k výrobě periskopů do německých ponorek. Navzdory ostrému sledování včetně domovní prohlídky se mu podařilo výrobu sabotovat a nevyrobit jediný funkční periskop – pořád se to nějak (cíleně) nedařilo. Po osvobození byli u Blažků doma několik týdnů ubytováni sovětští důstojníci. Jeden hrál krásně na klavír, přitom kouřil a popel klepal mezi klávesy; rodina mu to napůl z vděku, napůl z obavy nijak nevyčítala. Blažek se záhy vydal na obchodní cesty po západní Evropě i Americe, získal mnoho nových zakázek. Podnik prosperoval a jeho majitel poskytoval svým pracovníkům na tu dobu výjimečné sociální služby a požitky. Z Boru od nového vedení města složeného z revolučních gard, které ale nebyly tvořeny místními Čechy, nýbrž těmi, co přišli z vnitrozemí a pak zabrali domy po odsunutých Němcích, dostal Blažek v podstatě výhružný dopis: nedoporučují mu návrat do Boru, protože nemohou zajistit jeho osobní bezpečnost. V únoru 1948 byl podnik znárodněn a Josef Blažek na poděbradském národním výboru zadržen. Zaměstnanci firmy vstoupili do stávky s tím, že dokud pana Blažka nepustí, do práce se nevrátí. Noví vládci ho tedy nechali v podniku, zprvu ještě vést obchod a domlouvat – byť už jen na dálku – další zahraniční zakázky, poté ho degradovali do funkce řadového technického pracovníka. Domovní prohlídka Státní bezpečností byla ještě ostřejší než ta za války; manželku Marii nutili vysypat na zem popel její matky z doma uložené urny, což si nedovolilo ani gestapo. Zprvu Josef Blažek ještě doufal v návrat práva, pak už jen útrpně s podlomeným zdravím sledoval všeobecný zmar a úpadek neudržovaného, nekompetentně vedeného závodu 02 n. p. Sklárny Bohemia. Jeho dcera Drahoslava (provdaná Kukalová,1935–2017) a zejména syn Dalibor (1931–2018) byli kvůli svému „buržoaznímu původu“ perzekvováni. Dočkal se vnoučat Lenky a Zdeňka a tání v šedesátých letech. Obojí mu v závěru života dalo novou naději. Jeho podnik byl v restituci navrácen dětem 27 let po jeho úmrtí. Josef Blažek se svými rodiči, manželkou, synem a dcerou odpočívají na poděbradském hřbitově. (ZK)