*1358 ? – †1417
Na rozdíl od svého stejnojmenného otce, po němž jako prvorozený syn zdědil nejen Poděbrady ale i jeho jméno, získal Boček přívlastek „Starší“, nebo „Starý“. Důvodem bylo, že i jeho prvorozený syn se taktéž jmenoval Boček, kterého otec však nezvykle dlouho doprovázel životem, a proto, aby došlo k rozlišení, byl tak obecně nazýván. První písemná zmínka o Bočkovi Starším z Poděbrad pochází z roku 1375, kdy je zmiňován v souvislosti s udělením dědictví po zemřelém otci. Roku 1377 se uvádí už jako ženatý s Annou Eliškou z Lipé. Měl pravděpodobně ještě dva bratry Hynka a Ješka (Jana), o kterých není téměř nic známo. Boček starší cíleně přesunul těžiště rodové moci z Moravy do Čech. Kupuje Častolovice, Skuhrov, Rychnberk. Velké nákupy mu umožnilo dědictví po vymřelé kunštátské větvi. Tak na něj přešlo i bechyňské panství, které záhy směnil za Náchod a Homoli. Současně upevňoval i své zděděné moravské majetkové akvizice. Sem vedle rodového Kunštátu patřil Bouzov, Moravská Třebová, Boskovice, Velké Bílovice. Komplikovaná je otázka zapojení Boška Staršího do dvorské politiky, protože většinu informací (nepřesných) máme jen od Františka Palackého, který o Bočkovi hovoří nejprve jako o místokomorníkovi a od roku 1377 dokonce jako o nejvyšším komorníkovi království. Ale podle historických pramenů v tomto úřadu působily jiné osoby. Jediné možné vysvětlení se nabízí, že udělení tak vysoké funkce byla nostalgie stárnoucího Karla IV., který dlouhá léta spolupracoval s Bočkovým otcem, a proto mladého šlechtice instaloval do této funkce a bezprostředně po císařově smrti (1378) byl Boček zřejmě vyměněn. A tak je celkem logické, že když se začal formovat první panský spolek proti Václavu IV. v roce 1394, se Boček Starší prokazatelně postavil mezi přední královy odpůrce. Nesouhlas se způsobem vlády Václava IV. ho krátce přivedl nejprve do vězení a pak do řad panské jednoty, která pro změnu krále zajala. Jenže brzy se ukázalo, že ještě horší pro království než Václav zřejmě bude jeho mocichtivý bratr Zikmund Lucemburský, který toužil ovládnout České království. Proto Boček rychle obrátil, získal funkci nejvyššího písaře království a křeslo přísedícího dvorského soudu. A v letech 1403 – 1408 byl dokonce členem čtyřčlenné nejvyšší královské rady, která spravovala zemi jménem krále. Na svém panství si počínal jako moudrý hospodář. Úspěšně sem lákal nové kolonisty a tím i novou pracovní sílu, zakládal nové obce jako třeba všechny Lhoty v okolí, Novou Ves, Vestec, postavili kostel v Kostelní Lhotě a v Kří (zaniklá obec v Kersku) a také přestavěl poděbradský farní kostel. Sídelní poděbradský hrad přebudoval na mohutnou pevnost a opakovaně ubránil Poděbrady útokům císaře Zikmunda, přičemž hrad poskytoval ochranu všem poddaným. V blízkém okolí pak inicioval vznik nejrozsáhlejší rybníkářské soustavy v Čechách. Největší rybník Blato měřil 1000 hektarů! Nešlo jen o dostupný zdroj obživy a obchodu, ale také o promyšlené opatření proti častému a devastujícímu rozlévání Labe do krajiny. Dodnes existující Sánský kanál (dříve Lánská strouha) je hmatatelný odkaz Kunštátů v krajině. Koncem života coby jeden z nejvlivnějších mužů v zemi podepsal v pořadí jako druhý žádost kostnickému koncilu o propuštění Mistra Jana Husa z vězení, a jako třetí v pořadí přidal svou pečeť pod stížný list kvůli upálení legendárního kazatele. V tomto období na sklonku života také začal přidělovat některé statky svým dospívajícím synům. Boček mladší obdržel Bouzov, Viktorín (otec Jiřího z Poděbrad) hrad a panství Litice a nejmladší Hynek Poděbrady. Měl ještě syna Jana z Poděbrad, který se od roku 1406 uváděl s predikátem z Kosti, kterou vyženil, ale zemřel už 1409, tedy dříve vlastní otec. Jediná Bočkova dcera Kateřina byla klariskou u sv. Františka v Praze. S velkou pravděpodobností je Boček pohřbený někde v kryptě pod poděbradským kostelem Povýšení sv. kříže, ale dosud nikde nebyly ostatky pánů z Kunštátu objeveny. (LL)