*???? – †1373
Ambiciózní páni z jihomoravského Kunštátu brzy zjistili, že Morava je jim už malá. A stejně tak velmi brzy pochopili, že ovlivňovat osud Českého království a tím pádem získat i další významný podíl na možných prebendách, lze docílit jen v Praze. Boček z Kunštátu byl prvním členem rodu, který obsadil významné pozice a statky i v Čechách a stal se zakladatelem větve pánů z Kunštátu a Poděbrad. Pan Boček v Čechách kariéru nakonec skutečně udělal. V Praze nám neznámým způsobem získal přízeň vlivného Hynka Žlebského z Lichtenburka, kterému od roku 1445 patřily (mimo jiné) i Poděbrady, ale zejména byl důvěrníkem císaře Karla IV. A byl to právě on, kdo přivedl svého mladého přítele i do zorného pole a k následné přízni samotného císaře. Od roku 1350 byl Boček nejčastějším svědkem královských listin a v roce 1355 dokonce doprovázel císaře i na císařskou korunovaci do Říma. Ještě před tím v roce 1350 obdržel od císaře právo na odumřelé statky v několika českých krajích. Přátelství s vlivným pánem z Lichtenburka úspěšně proměnil v rodinné pouto, protože někdy kolem roku 1350 také získal za manželku jeho prostřední dceru Elišku, která z bohatého rodového majetku dostala věnem právě Poděbrady. Když pak 2. listopadu 1351 Hynek z Lichtenburka zemřel, náhle spadl Bočkovi do klína ohromný majetek. Jenže hrozilo nebezpečí, že Poděbrady podle středověkého práva připadnou jako odúmrť královské komoře, protože pan Hynek nezanechal mužských potomků. Císař Karel však velkoryse rozhodl, že rozlehlé panství může i nadále spravovat jeho oblíbenec, zeť zesnulého pána z Lichtenburka a rok na to mu Poděbrady dokonce udělil jako dědičné léno, což potvrdil ještě jednou v roce 1362. Bylo to na tu dobu výjimečné rozhodnutí, panovník si zpravidla ponechával veškerý majetek šlechticů, kteří zemřeli bez mužských potomků. Proto se po udělení léna brzy rozšířily klepy, že Eliška je vlastně nemanželská císařova dcera (tzv. pankartice) a že je to odměna za mlčení. Nicméně přátelská vazba mezi Bočkem a Karlem trvala. S tím souvisely i významné dvorské úřady. V roce 1353 získal vlivný titul královského podčíšníka, když titul nejvyššího číšníka byl až do poloviny 17. století dědičně v rukou rodu pánů z Vartenberka. V roce 1353 se poprvé začíná psát s predikátem „z Poděbrad.“ A velmi pragmaticky začal využívat svého vlivného dvorského postavení k rozšiřování nabytého rodového majetku. Velmi pravděpodobně díky přízni Karla IV. docílil v této době povýšení svých sídelních Poděbrad na město, což zprostředkovaně dokládají jiné historické dokumenty. Získal také další majetky ve východních Čechách, ale vedle toho soustředil svůj zájem i na Moravu, kde se zajímal např. o oblast Hostýnských vrchů. Tady založil nový hrad Obřany, který dostal název podle sídla jeho předka Gerharda ze Zbraslavi a Obřan, ale v tomto případě narazil na zájmy moravského markraběte Jana Jindřicha, jehož proti Bočkovi podpořil jeho královský bratr Karel IV. Ten v roce 1366 nařídil, aby rozestavěný hrad nechal Boček rozbořit. Výsledkem Karlova tlaku, který podpořil svou rodinu, bylo vynucené usmíření a postoupení Bočkova hostýnského majetku moravskému markraběti. Boček však v roce 1371 nám neznámým způsobem získal významné panství hradu Litice ve východních Čechách. K Poděbradům a Kunštátům se ještě vztahuje k datu 7. prosince 1370 jeden významný historický primát, který je spojený se sebevědomým Bočkem. Právě tady byla za jeho vlády v Poděbradech v uvedený den vystavena historicky vůbec první známá česky psaná úřední listina, která prolomila monopol latiny a němčiny a dokládá, že suverénní Kunštáti opravdu byli hrdí Češi. Boček z Kunštátu a Poděbrad měl čtyři potomky. Jeho statky zdědil nejstarší syn Boček z Poděbrad zvaný starší. Druhý syn Hynek se uvádí pouze z roku 1375, další syn Ješek (Jan) se uvádí v letech 1376–1393. Dcera Alžběta byla abatyší u sv. Jiří v Praze. (LL)