*1442 – †1496
Na to, že šlo o prvorozeného syna budoucího krále, o něm víme proklatě málo. Přestože je známo přesné datum narození i úmrtí, kroniky mlčí o tom, kde se narodil. Vzhledem k tomu, že v roce 1441 byly rodovým sídlem a centrem politické a ekonomické moci Poděbrady, lze si jen těžko představit, kde jinde by se očekávaný prvorozený syn jednoho ze dvou hlavních hejtmanů Boleslavského kraje měl narodit. I skutečnost, že byl pojmenován Boček, odkazuje k dlouhé rodové tradici pánů z Kunštátu. Ale jeho osoba je zahalena historickou mlhovinou. Třebaže byl prvorozený, otec mu nezajistil povýšení mezi říšské knížata (na rozdíl od jeho bratrů). Historici se domnívají, že důvod upozadění prvorozeného syna byl v tom, že se Boček narodil jako mentálně zaostalý, případně nějak fyzicky handicapovaný. Přesto navzdory pravděpodobnému postižení se dožil 54 let. Žil převážně na Liticích, k nimž patřily statky richmberské, častolovické, černíkovské, jelenské, hrad Veliš a města Jičín a Týniště. Nicméně bratři s ním počítali jako s rovnoprávným sourozencem a společně se potkali v březnu 1472 v Poděbradech, kde jednak podepsali listinu o udělení městského znaku Poděbradům spojenou s dalšími městskými privilegii a několik dní po té došlo k dělení zděděného majetku. Tady je nutno poznamenat, že jeho podíl zdaleka nebyl čtvrtinový, za bratry hodně zaostával v dědictví, ale na holičkách ho sourozenci rozhodně nenechali. Navíc toto setkání z 9. března, kdy je datovaná listina, je poslední dokument, kdy Boček vystupuje jako rovnoprávný účastník jednání. Ve všech předchozích i pozdějších ujednáních se o Bočkovi mluví jen zprostředkovaně a jednají za něj jeho bratři nebo otec. Někteří historici v čele s Rudolfem Urbánkem se domnívají, že jeho sourozenci, kteří měli často hluboko do kapsy, se snažili ovládnout jeho dědictví výměnou za závazek, že se o něj postarají do konce života. Tak třeba bylo na Jindřicha převedeno Bočkovo rozlehlé častolovické panství. Stejně tak Jindřich ještě za Bočkova života prodal jeho zděděné litické panství. Vztah bratrů k prvorozenému sourozenci, zejména pak ze strany Jindřicha staršího, lze vnímat vztah jako jakousi formu opatrovnictví, leč zdaleka ne nezištnou. Boček se nikdy neoženil a není známý ani žádný jeho potomek a tudíž nebyl nikdo, kdo by proti podobným postupům mohl protestovat. Boček zemřel v Kladsku na hradě bratra Jindřicha, kterému v podstatě převedl veškerý svůj majetek, respektive jeho oktrojovaný zbytek zdědil po jeho smrti. Pohřbený byl v kladském kostele svatého Vojtěcha a svatého Jiřího, který byl součástí františkánského kláštera. Tady Jindřich zřídil v krytě pod presbytářem rodovou hrobku, kde už byl v roce 1492 pohřben bratr Hynek a vedle Bočka později zde spočinuli zbývající bratři i s manželkami. Kostel poškodil v roce 1517 rozsáhlý požár a definitivní zkázu přinesla třicetiletá válka. V roce 1558 měly být ostatky všech členů knížecí rodiny Minsterberků přeneseny do nově vybudované krypty kostela Panny Marie Růžencové v Kladsku. Krypta zde byla podle dostupných pramenů skutečně vyhloubena a vyzděna v úrovni prvního sloupu od presbyteria, ale do dnešních časů dosud nebyla objevena. (LL)