BOUČEK FRANTIŠEK

800 poděbradských příběhů

*1810 – †1882

Lékař lidumil má v Poděbradech svou ulici, a třebaže si většina lidí myslí, že je to po jeho známějším synovi Bohumilovi, spoluzakladateli poděbradských lázní, Boučkova ulici je skutečně věnována otci Františkovi, protože svůj název už dostala před 1. světovou válkou. Svůj název dostala i díky tomu, že zasahovala do původní Boučkovy zahrady, která byla v šedesátých letech přeměněná na park. MUDr. František Bouček byl zakladatelem významného a rozvětveného rodu poděbradských Boučků, který se skoro celé století podílel na hospodářském, sociálním i kulturním rozkvětu Poděbrad. Narodil se v Plotišti u Hradce Králové, v rodině podnikavého rolníka a formana. Po studiích medicíny ve Vídni a skončení chirurgické praxe v jedné z vídeňských nemocnic nastoupil v roce 1841 do služby na poděbradské panství u barona Jiřího Siny jako panský lékař. V dřívějších dobách obyvatele Poděbrad převážně ošetřoval vrchnostenský ranhojič, což byl negraduovaný lékař provádějící zejména chirurgické zákroky. Až od první poloviny 19. století získaly Poděbrady svého městského lékaře. Do roku 1826 to byl Jan Čapek, po něm nastoupil na kratší dobu Dr. Johann Jandera a toho v roce 1833 vystřídal Med. Dr. Jan Vydra, který v Poděbradech zůstal jako lékař až do 70. let 19. století. A měl praxi současně s nově příchozím Františkem Boučkem, takže se tehdy tří a půl tisícové Poděbrady dočkaly od roku 1841 luxusu dokonce dvou městských lékařů. Bouček se brzy po příchodu do Poděbrad oženil s dcerou vrchnostenského sirotčího Antonií Votočkovou, která mu přinesla věnem usedlost čp. 30 na Nymburském předměstí. Lékařskou praxi pak provozoval nejen na panství ale i ve městě, kde byl i porodníkem a často také veterinářem. Jeho obvod s 65 vesnicemi sahal až 25 kilometrů od Poděbrad. Lékařskou praxi provázelo celoživotní úsilí o zlepšení sociálních a zdravotních poměrů v kraji a sám výraznou měrou přispěl vybudováním první nemocnice v Poděbradech. Při příchodu do Poděbrad bylo na účtu budoucí nemocnice uloženo 200 zlatých. Bouček pak po 15 let pořádal zábavy, tomboly a čistý výnos ukládal na účet budoucí nemocnice. V roce 1857 byla nemocnice nákladem 1600 zlatých otevřena. Měla 9 lůžek a Bouček ji velkoryse věnoval městu, ačkoliv obec sama ničím ke zřízení nepřispěla a na její vydržování jen uvolnila ročně dva sáhy dříví.  Boučkovi měli celkem 10 dětí, na jejichž výchovu by sotva stačily výnosy z lékařské praxe. Proto se František Bouček musel věnovat i zděděnému hospodářství a také tady se opět projevila jeho pokrokovost a touha po novinkách. Byl mezi prvními, kteří začali v Poděbradech pěstovat cukrovou řepu a na svém hospodářství měl první parní mlátičku a secí stroj v regionu. Dlouhá léta byl jednatelem místního Hospodářského spolku a správním radou cukrovaru. Spolu s mlynářem Hlaváčem dokonce na vlastní náklady postavili kus silnice ke Zboží a jiné. Rodina Boučkova si také pořídila první šicí stroj ve městě. Nemalý kus práce odvedl i pro kulturní a společenský život ve městě. Celých 16 let byl předsedou vlasteneckého spolku „Beseda“ a až do své smrti vedl místní zpěvácký spolek. Zmínit se o všem, co udělal pro dobro města a jeho obyvatel, by zabralo hodně místa. Bohužel tehdejší maloměstská společnost Poděbrad se mu příliš neodvděčila a často se dočkal trpkého zklamání. František Bouček zemřel náhle, uprostřed své práce a povinností v roce 1882 a byl pochován do rodinné hrobky na starém poděbradském hřbitově, kde jsou dnes Purkyňovy sady. Po zrušení hřbitova v roce 1904 byly jeho ostatky spolu s ostatními členy rodiny přeneseny do nové hrobky při severní zdi nově založeného městského hřbitova v Kluku. Jako připomínka nejen zrušeného hřbitova, ale i velké regionální osobnosti však v nově zbudovaném parku zůstal jeho pískovcový náhrobek s reliéfem od Bohuslava Schnirch. Jeho syn Bohumil Bouček v roce 1901 vydal tiskem otcovy vzpomínky, jak vypadaly zdravotní poměry v Poděbradech a okolí pod názvem „Zápisky praktického lékaře z let 1841–1879. (JH)