*1880 – †1957
Za první republiky bylo jeho jméno symbolem úspěchu. Rodina původně vlastnila v Horním Jelení na Pardubicku zájezdní hostinec s krejčovstvím a obchodem. Ale mladý Antonín se rozhodl, že štěstí v rodinném oboru bude hledat v Praze. Tam také začal podnikat. Zpočátku si pronajímal Národní dům na Královských Vinohradech, svého času i Československý automobilový klub a pak se podílel na dotvoření Obecního domu. V rodině Brandejsů se tradovalo, že dokud měl dědeček pronajaty všechny restaurační prostory Obecního domu, budova prosperovala. Jakmile vše předal do správy obce a plně se věnoval sousednímu hotelu Paříž, Obecní dům začal mít ekonomické problémy. Antonínu Brandejsovi se opravdu dařilo. V letech 1904-1907 si nechal od renomovaného architekta Jana Vejrycha postavit vedle Obecního domu reprezentativní Hotel Paris jako luxusní zámořský parník s neogotickou fasádou a výraznými secesními prvky, odvážnou věží, a s vyhlášenou restaurací, hernou i kavárnou. Až teprve po znárodnění se Paris přeměnil na Paříž. Do té doby patřil k nejlepším hotelům v Praze. Fasádě, interiérům se věnovali přední odborníci té doby. Úspěšný podnikatel dal jednoho ze synů na studia medicíny, zřejmě i proto následně obrátil pozornost také ke zdravotnictví. V Třebotově u Prahy zřídil sanatorium a v Poděbradech se už mnohem dřív snažil podnikat v pohostinství. V nových národních lázních cítil podnikatelskou výzvu. Jeho jméno se objevuje kolem roku 1912 v souvislosti s výstavbou hotelu, který však dostavěl víceméně pro historii neznámý turecký podnikatel A. Arsenijan a dal mu název Hotel u krále Jiřího. Dnes ho známe pod názvem Libenský. O několik let později je však Antonín Brandejs uváděn jako nájemce lázeňské kavárny a velkorestaurace v parku, tedy objektu dnešní Kolonády s hudebním pavilonem a v roce 1916 zřejmě na čas přebral do nájmu i Hotel U krále Jiřího, protože inzeráty na tento objekt jsou opět spojeny s jeho jménem. Během první války se zřejmě pak už soustředil jen na podnikání v Praze. Brandejsovo jméno se objevuje opět v Poděbradech až v třicátých letech, kdy se rozšiřovala městská plovárna na Labi u Primátorských ostrovů o nový vstupní areál s útulnou kavárnou a restaurací a s vyhlášenou kuchyní. Místní noviny uvádějí, že provozovatelem restaurace je známý hoteliér Antonín Brandejs. Jeho opakované „odskoky“ do poděbradské gastronomie byly dány tím, že si právě v Poděbradech od dvacátých let pořídil rodinné sídlo ve vile Blaník v ulici Dr. Beneše a trvale také poděbradské lázně finančně podporoval. Není bez zajímavosti, že Antonín Brandejs jako uznávaný hoteliér a majitel hotelu Paříž se stal předobrazem literární postavy Bohumila Hrabala v knize „Obsluhoval jsem anglického krále“. Na obsluhu anglického krále sice v Hrabalově knize nakonec nedojde, ale scéna, při níž hoteliér Antonín Brandejs, který „vlastní víc zlatých příborů než knížata Lobkowicz a Schwarzenberg dohromady“, pořádá ve svém hotelu slavnostní večeři pro prezidentskou kancelář (která zlaté příbory nevlastní) a habešského císaře s třísetčlenným doprovodem, vstoupila už dávno do dějin české literatury. Nic na tom, že to je literární fikce. Antonín Brandejs ze svého hotelu udělal moderní a vyhlášený podnik, se skvělou kuchyní, vínem z celého světa a veškerým komfortem. V roce 1948 byl jeho majetek mezi prvními znárodněn. Rodina zůstala v Praze, ale Antonín Brandejs se stáhl do Poděbrad, kde také ve své vile zemřel. (JH)