*1716 – †1803
Tři příslušníci velkého, rozvětveného českého skladatelského rodu Brixi, na jehož vrcholu stojí jeden z nejvýznamnějších českých barokních skladatelů František Xaver Brixi, žili a pracovali v Poděbradech. Patřili k českým skladatelským rodinám, kde se výjimečné hudební nadání dědilo stejně samozřejmě jako v jiných rodinách třeba manuální zručnost. Pocházeli ze skalské větve rodu na Mladoboleslavsku, kam se sedmiletý Viktorín Ignác přistěhoval se svým otcem z Plzně. Pocházeli z měšťanské kupecké rodiny, ale otec Jindřich se rozhodl (nebo možná se musel) osamostatnit, a to v poněkud nezvyklé kombinaci jako krčmář a kantor. Usadil se s rodinou ve Skalsku. Odtud později odešel Viktorín na studia na řádové piaristické gymnázium v Kosmonosích, kde se pěstování hudby těšilo velké oblibě. Tam také zpíval v chlapeckém chrámovém sboru v kostele svatého Kříže. Po absolvování gymnázia se stal subkantorem a po roce 1748 i kantorem a varhaníkem v Poděbradech. Bylo to řízením osudu, když se mladý Viktorín na pouti ve Staré Boleslavi potkal s poděbradským kantorem a také zetěm poděbradského primátora Janem Šantlem. Byl to výborný barytonista a hudebně nadaný mladý Viktorín mu padl do oka. Navíc to bylo právě v době, kdy se smrtí subkantora Vojtěcha Tlustého v roce 1737 usilovně hledal vhodnou náhradu. Mladý absolvent gymnázia Viktorín byl vynikajícím klavíristou, varhaníkem a skladatelem a měl touhu učit. Ale ovládal i další nástroje. Traduje se, že když prý jej slyšel hrát na křídlovku císař František I., nabídl mu místo koncertního mistra ve Vídni, ale Brixi byl už po padesátce a příliš srostlý s Poděbrady a tak lákavou nabídku odmítl. Ještě jednou přišla zajímavá hudební nabídka. Tentokrát od vzdáleného bratrance hudebního skladatele, pěvce a houslového virtuóza Františka Bendy. Působil jako uznávaný vlivný koncertní mistr královské kapely pruského krále Fridricha II. a panovníka osobně doprovázel při jeho produkcích na příčnou flétnu. Benda oceňoval hudební talent Brixiho a chtěl ho přivést na královský dvůr. I tentokrát však Viktorín Brixi odmítl, opět v tom bylo silné pouto k rodné zemi a navíc ještě přibyla i skutečnost, že by na dvoře pruského krále musel měnit své zakořeněné katolické náboženské přesvědčení. Po Poděbradech se sice vědělo, že se Brixi víc stará o muziku, než o školu, ale přesto se těšil velké vážnosti i s ohledem na vysoký věk, kterého se dožil. Po jeho odchodu na odpočinek převzal kantorské místo syn Matěj Jan Vavřinec (1752 -1806), a protože i on měl rodinné hudební vlohy, stal se tak zvaným ludirektorem poděbradského chrámu Povýšení svatého Kříže. To v té době znamenalo, že se musel perfektně orientovat v hudbě, ovládat zpěv, hrát na varhany a vést kostelní sbor, pro nějž měl v popisu práce komponovat skladby. Jinými slovy byl v Poděbradech organizátorem a vůdčí osobností hudebního života a nejen v kostele. Také mladší Viktorínův syn Jan Baptist Brixi (? + po roce1813) pokračoval v rodinné hudební tradici. Zpočátku byl ředitelem kůru v nedalekých Kovanicích a později po smrti staršího bratra působil i v Poděbradech. V hudební pozůstalosti však největší odkaz zanechal Viktorín Ignác Brixi. Obsahuje především chrámovou hudbu (mše, kantáty, oratoria, litanie, pastorální mše). V mládí také skládal scénickou hudbu ke školním představením na gymnáziu v Kosmonosích a později i drobné skladby pro klavír a varhany. Do dnešní doby se jako celek dochovalo tak zvané sepolkro (pohřební skladba) o umučení Ježíše Krista pod názvem Jephta, dále několik chrámových skladeb a jedna sopránová árie. (LL)