*1929 – †2004
Narodil se v obci Běrunice u Městce Králové rodičům Václavovi a Františce Brzákovým. Maminka mu bohužel brzy zemřela, ztratil zázemí rodiny a předčasně se musel osamostatnit. Od mládí byl aktivní sportovec, člen Sokola, zdatný v různých sportovních disciplínách. Sportem (především gymnastikou, lyžováním a hokejem) se aktivně zabýval téměř celý život. Studoval na poděbradském gymnáziu a pak se zaměřil na stavební obor. Druhou maturitní zkouškou složil na Střední průmyslové škole stavební v Praze. Za vším, čeho dosáhl, stálo jeho nadání, poctivá práce, přirozená inteligence i charakterové vlastnosti, čestnost a tolerance. Vojenskou službu, kde se stal radistou, mu prodloužili téměř o rok kvůli válce v Koreji. Oženil se v roce 1957 a se svojí ženou Jaroslavou žili v Praze, odkud pocházela. Pracovala jako projektantka ve výzkumném leteckém ústavu v Praze. V Praze se jim v roce 1960 narodila dcera. Když získal zajímavou práci v Poděbradech (vedl stavby sklářských pecí po celé republice), přestěhoval se s rodinou do Poděbrad, kde se jim v roce 1966 narodil syn. Ten se později po absolvování poděbradského gymnázia vydal ve stopách otce a vystudoval stavební fakultu ČVUT. Důležitou úlohu v životě Václava Brzáka a jeho rodiny měl jeho kamarád z dětství Vladimír Tillman. Oba se narodili ve stejném roce a ve stejný měsíc, oba žili v Běrunicích v domcích, které sousedily zahradami, spolu se od dětství věnovali sportu, každý hrál na několik hudebních nástrojů, oba se rozhodli pro stavební obor, Václav pozemní stavitelství, Vladimír projektoval přehrady. Stali se celoživotními přáteli. V roce 1968 po vpádu okupačních armád se Václav Brzák rozhodl jednat podle svého svědomí a vyjádřil nesouhlas se vstupem vojsk, za což byl potrestán. Pro začátek to byla ztráta pracovní pozice, poté zákaz realizování se v oboru v Poděbradech. To ale nebylo vše. Pro rodiče muselo být tehdy těžké bezmocně přihlížet, jak se normalizační systém mstí také na jejich dětech. Stačilo dát pokyn a dítě s výbornými studijními výsledky nebylo doporučeno k dalšímu studiu z důvodu společensko-politické nespolehlivosti rodiny. I v této složité době přišla statečná pomoc jeho nejlepšího přítele Vladimíra. Děti Václava Brzáka měly naději studovat. Václav Brzák sice nesměl v Poděbradech pracovat, ale dostal nabídku na tvůrčí práci ve svém oboru, po které toužil celý život. Státní podnik Obnova památek Praha potřeboval kvalitního odborníka na rekonstrukce památkových objektů. Paradoxem je, že tahle práce jej nakonec v 80. letech přivedla zpátky do Poděbrad, kde vedl opravu budovy Záložny na Jiřího náměstí, ale především poděbradského zámku. V rodině Brzákových se začala doma odehrávat nesčetná setkání nejrůznějších odborníků, kteří probírali složité pracovní postupy a materiály, tedy vše zejména kolem rekonstrukce zámku. Časté domácí výrobní porady se staly základem pro pozdější práci syna, ve které v roce 1984/1985 v rámci Středoškolské odborné činnosti publikoval proces rekonstrukce zámku v Poděbradech a položil tak základ ke svému pozdějšímu profesnímu zaměření. Václav Brzák zanechal nesmazatelnou a stále viditelnou stopu v Poděbradech. Po roce 1989 byl již v důchodovém věku, onemocněl a u závěru náročné opravy zámku už být nemohl. Úspěch za rekonstrukci si připsali jiní. Ale když mu síly ještě stačily, ochotně se pustil do rekonstrukce zámečku ve Svojšicích, ke které byl jako respektovaný odborník přizván již jako soukromý stavitel. Jeho profesní kariéra je spojená také s činností projektanta. Navrhoval především rodinné domy, které stojí v Poděbradech, Běrunicích nebo v Pátku. Přátelé a kolegové si vážili pana Brzáka pro jeho klidnou povahu, rozumný přístup k řešení problémů, pracovitost a spolehlivost. Byl obětavým otcem a se svojí ženou předali dětem a posléze i vnoučatům pevné hodnoty, lásku, důvěru a víru v dobro. Život stavitele Václava Brzáka předčasně ukončil dvacetiletý řidič, který v pravotočivé zatáčce v malé obci u Hradce Králové nezvládl v 160 kilometrové (!) rychlosti své auto a narazil přímo do vozu, ve kterém se Václav Brzák s rodinou vracel v koloně dalších aut domů od svého nejlepšího kamaráda Vladimíra. Stavitel a projektant Václav Brzák se významně podílel na rozvoji a zkrášlení města a tím se zcela jistě zapsal do dějin Poděbrad. (JD)