*1953
V Praze vystudoval hru na lesní roh u profesorů Vladimíra Kubáta a Zdeňka Tylšara. Roku 1972 po úspěšném konkursu nastoupil do České filharmonie a jako jeden z prvních českých hornistů se specializoval na invenční lesní rohy s důrazem na poučenou dobovou interpretaci. Po skončení angažmá v České filharmonii následovalo kratší období na postu prvního hornisty Pražského komorního orchestru, poté „hornová perioda“ v Národním divadle, jak v orchestru Národního divadla, tak zároveň i v orchestru činohry této instituce. Po celé dlouhé období dojížděl pravidelně do poděbradského symfonického orchestru zformovaném po listopadu 1989 jako Středočeský symfonický orchestr Bohemia. Tomáš Čechal nakonec zakončil svou kariéru hráče na lesní roh dvaadvacetiletým působením v Symfonickém orchestru Českého rozhlasu (SOČR). Již od mládí ho také provázel zájem o dirigování a ten ho přivedl ke kontaktům s bývalým šéfdirigentem České filharmonie Václavem Neumannem, současně však v té době už soukromě studoval dirigování u profesora Miroslava Venhody a Libora Hlaváčka. Zájem o liturgii a chrámovou hudbu ho zase přivedl k Josefu Herclovi, po kterém převzal vedení legendárního sboru a orchestru při sv. Jakubu v Praze Cantores pragenses. Od roku 1979 byl Tomáš Čechal uměleckým vedoucím a dirigentem souborů Ventova dechová harmonie a Pražské hornové kvarteto. Ve své poděbradské životní etapě založil roku 1996 při chrámu Povýšení sv. Kříže smíšený sbor sv. Cecílie, který se kromě liturgických povinností věnoval též koncertní činnosti a zúčastňoval se nejrůznějších sborových přehlídek i soutěží. Spolupracoval s recitátory Rudolfem Kvízem a Martinou Longinovou nebo s hercem Václavem Postráneckým na cyklickém projektu Poděbradská nokturna. Tomáš Čechal jako všestranný hudebník se celý život soustavně věnuje spartaci (sestavení partitury zejména ze 17. a 18. století podle jednotlivých dochovaných hlasů) a následné realizaci skladeb pro dechové nástroje, v poslední době se specializací na téma duchovní hudba s doprovodem dechových nástrojů. Z podnětu Tomáše Čechala vzniklo několik soudobých děl pro lesní roh nebo smíšený sbor (např. Jiří František Novák 12 miniatur pro violu a dva lesní rohy, Ivo Jirásek Pocta Janu Václavu Stichovi pro kytaru a invenční lesní roh, Jiří Teml Laudetur Jesus Christus, Stanislav Jelínek Stabat Mater, Concertino pro lesní roh a bicí, Missa brevis pro sbor a dechové okteto. V Roce české hudby 2024 oslovil Tomáš Čechal čtyři významné české skladatele ke zkomponování skladby pro 4 lesní rohy ve formě kryptogramu B–S a zároveň uvedl se svým hornovým kvartetem neznámou loveckou skladbu ze Smetanova studentského období. Premiéru všech těchto skladeb vysílal živě v rámci komorních koncertů Český rozhlas. Sluší se také podotknout, že celý život tento umělec klade též důraz na uvádění děl méně známých nebo zcela zapomenutých. Novodobé premiéry děl Jakuba Jana Ryby, Jiřího Družeckého nebo Jana Nepomuka Venta vzbudily v jeho spartacích a realizacích ohlas i u odborné veřejnosti. Další plány úspěšně realizuje Tomáš Čechal se souborem MUSICA QUINTA ESSENTIA, jehož je uměleckým vedoucím a dirigentem. Jeho životní motto pochází z díla Martina Luthera, který napsal, že hudba je jedním z nejkrásnějších a nejnádhernějších darů božích. Je jedním z nejlepších umění. Noty oživují slova. Hudba zahání duchu smutek a je nejlepší útěchou pro zarmoucené lidi. Jí se srdce upokojí, občerství a osvěží. (TČ)