*1886 – †1954, *1893 – †1938
Ač oba bratry narozené v rodině hospodářského dozorce, poklasného na knížecím statku ve Velkém Zboží dělilo od sebe sedm let, jejich život měl hodně společných cest, a proto jsme jejich příběh spojili do jednoho medailonu. Dnes oba bratry encyklopedie uvádějí jako legionáře a také coby propagátory hnutí sexuálních menšin. V případě prvém patřili k prvorepublikové elitě národa, protože právě hrdinství československých legií na všech frontách 1. světové války přesvědčilo vítězné velmoci o oprávněnosti nároku na samostatnost českého a slovenského národa. Naproti tomu v případě veřejné podpory sexuálních menšin se propagátoři dostávali za hranu zákona, protože existoval paragraf 129 trestního zákona o „smilstvu proti přírodě“, jinými slovy všeobecná trestnost homosexuálních styků. Teprve v roce 1961 přestala být v Československu homosexualita trestně stíhaná, ale to už byli oba bratři dávno po smrti. Starší František Černý vystudoval průmyslovou školu v Brně a následně pokračoval i v Lipsku, kde získal vzdělání v oboru železobetonových staveb. V Lipsku také zpočátku 4 roky zůstal pracovat jako stavbyvedoucí až do roku 1910, pak až do vypuknutí první světové války ve stejném oboru pracoval zase ve Vídni. Do té doby se mu podařilo procestovat velkou část Evropy a dokonce navštívil i New York. Mladší Vojtěch Černý po obecné škole nastoupil nejprve jako podkoní u hraběte Kinského v Chlumci nad Cidlinou. Tam se současně vyučil i řezníkem a poslední dva předválečné roky ho vzal pod svá ochranná křídla (jako ostatně opakovaně i později) starší bratr František. Oba bratři s vypuknutím války museli narukovat do rakousko-uherské armády. František v hodnosti desátníka padl už v roce 1914 do ruského zajetí. Jeho mladší bratr bojoval za císaře pána a jeho rodinu ještě další dva roky a do zajetí padl v roce 1916 a obratem se přihlásil do československých legií. Tam po dvou letech zajetí v tomtéž roce zamířil i František a shodou okolností zpočátku oba sloužili u 2. střeleckého pluku. František utrpěl v květnu 1917 průstřel plic a Vojtěch utrpěl v o měsíc později v legendární bitvě u Zborova průstřel obou lýtek. Po vyléčení a konci války se oba vrátili do vlasti v roce 1920. František v hodnosti poručíka a Vojtěch jako rotmistr a oba už zůstali v armádě samostatné republiky. Bratři se sice brzy oženili, ale Vojtěch se manželkou tři měsíce po svatbě natrvalo rozešel, i když jejich manželství zůstalo platné. Dál pak sloužil v Olomouci jako zástupce velitele spojovací čety. František byl povýšen na kapitána a jmenován vojenským správcem průmyslových podniků v Mostě, ale časté zdravotní komplikace, které byly důsledkem zranění, vedly už v roce 1922 k jeho propuštění do výslužby. V roce 1928 vypukl v olomoucké posádce skandál, protože Vojtěch Černý byl obviněn z tehdy trestných homosexuálních styků. Po soudních tahanicích musel opustit armádu a byl odsouzen k trestu odnětí svobody na 6 týdnů nepodmíněně. V té době se přestěhoval do bytu k bratrovi do Prahy. Vojtěch tady krátce pracoval v redakci Ilustrovaného zpravodaje, ale s ohledem na odsouzení podle § 129 byla s ním spolupráce rychle ukončená. Jiné zaměstnání nemohl nalézt a stal se existenčně závislý na Františkovi. Jenže ten nemohl z vojenské penze život sebe a manželku a ještě navíc dospělého bratra. Společně se proto rozhodli, že budou vydávat od roku 1931 časopis Hlas sexuálních menšin. Měl to být pro Františka spíš podnikatelský projekt, který měl na druhé straně být nápomocen Vojtěchovi s existenčním uplatněním. Nicméně časopis od samého začátku provázely finanční a byrokratické problémy. František se z celého projektu brzy stáhnul a pro Vojtěcha znamenal následný konec časopisu osobní bankrot. Marně žádal prezidentskou kancelář o amnestii, aby získal nárok na vojenský důchod, často před věřiteli měnil bydliště a do toho se marně usilovně snažil získat úřední povolení pro vznik Československé ligy pro sexuální reformu, což docílil až v roce 1936. A začal se v hnutí velmi angažovat zejména za zrušení trestnosti homosexuality a za vymýcení společenských předsudků. Jenže opakovaně se opět dostal do konfliktu se zákonem s nešťastným § 129. Vojtěch Černý byl zatčen a na policejním komisařství se v cele oběsil. Bratr František se kvůli podpoře bratrova podnikání hodně zadlužil, a po smrti své manželky zemřel bezdětný v domově sociálních služeb v Terezíně. (LL)