*1966
Pětinásobný mistr republiky v kulturistice byl v roce 1995 i na dosah zlaté medaili z mistrovství Evropy. Jenže to se konalo v emočně hodně vyhrocené atmosféře v Turecku a nakonec vyhrál místní závodník. Kdyby to dopadlo jinak, rozvášnění diváci by asi zbourali halu. Ale i tak stříbro z mistrovství Evropy je excelentní výsledek! A přitom na počátku musel Luboš hodně přemlouvat nesportovní rodiče, aby mu vůbec podepsali přihlášku na hokej. To byl první oficiální sport kluka, který odmala toužil po aktivním pohybu. Vyrůstal v Poděbradech na Koutecké, lítal s kluky a lezl po stromech. Jelikož měl od narození problém s očima, nakonec se ukázalo, že hokej byl pro něj problematický sport. Zaměřil se proto na fotbal. Jenže když na Jiskře hrál první přípravné utkání za dospělé, vyrazili mu zuby a tím se uzavřela i fotbalová kapitola. Kromě toho ještě asi do sedmnácti také dělal atletiku. Závodně běhal patnáct set metrů, tři a pět kilometrů a vybojoval bronz na dorosteneckém mistrovství Čech. Ale jak rostl, cítil, že silná kostra je na běh zátěž. Přemýšlel tedy o nějakém silovém sportu a dal se na judo, V osmnácti letech však vážil na 178 centimetrů 78 kilogramů. Proto začal posilovat a nabírat na váze. Jezdil trénovat do posiloven v Nymburce a Kolíně. Když se mu v devatenácti letech narodila první dcera, už neměl tolik času na dojíždění, a proto si zařídil posilovnu ve sklepě vlastního domu. V té době objevil u švagra fotografie kulturistů, a to ho oslovilo natolik, že už u kulturistiky zůstal. Samozřejmě při sportování se věnoval také škole. S vyznamenáním dokončil učiliště v Libici nad Cidlinou, specializace mechanik opravář se zaměřením pro zemědělské a lesní stroje. Obor zahrnoval zámečníka, kováře, svářeče v jednom a ještě k tomu byl i řidičský průkaz. Následně absolvoval strojní průmyslovku. To už rok pilně cvičil a měl za sebou první závody, skončil druhý na kraji. V kulturistice byl v podstatě samouk. Do té doby neviděl jedinou sestavu, žádné pózování, pořádně nevěděl, co má na pódiu dělat. Hodně mu pomohla povinná základní vojenská služba. Měl štěstí, že se dostal do vojenské tělovýchovné jednoty. Tam padl do oka reprezentačnímu trenérovi Petru Stachovi a u vojenského sportování mohl zůstat celé dva roky a dál se tak věnovat kulturistice. Už v prvním roce byl nominovaný na mistrovství Čech, které v dresu Dukly vyhrál, a pak byl první i na republikovém šampionátu. Po vojně pracoval v dílně, k tomu po nocích hlídal na diskotékách, točil pro televizi filmy a reklamy. Byl vedený v rejstříku filmových kaskadérů, jenže když hrál římského velitele stráže, museli mu koženými gumičkami nastavit části brnění, jinak by se tam se svými vysoustruhovanými bicepsy nevešel. Dělal také bagážistu v hotelu, údržbáře i nočního vrátného. Ale do toho všeho ještě potřeboval trénovat. Protože doma ve sklepě byly nízké stropy, vykopal v něm půlmetrovou jámu, aby mohl zvednout činku a nebouchl s ní do stropu. Samozřejmě před závody, asi tak vždy čtrnáct dnů, se pokaždé připravoval v Pardubicích, za které také závodil. V té době si vzpomenul na prázdný protiatomový kryt ve škole Na Valech. Škola mu vyšla vstříc a v polovině devadesátých let se tam s posilovnou nastěhoval. Celé to tam přestavěl, udělal si několik trenérských kurzů a otevřel své první fitness centrum. Na přelomu tisíciletí si pak našel prostor pro fitness centrum pod hotelem G-Rex a od roku 2016 má vlastní Fitness Studio L u zimního stadionu. Pozemek koupil od města, dal do kupy projekty, ale nevyšly plánované dotace a banky bez dotace půjčit nechtěly. V té době jezdil jako obchodní zástupce firmy se zdravou výživou a potkal se člověkem, který pracoval pro rakouskou banku. Projekt ho zaujal, za čtyři měsíce měl Luboš Černý úvěr a za dalších deset měsíců fitness centrum stálo. Na osobní tréninky tam dnes jezdí zájemci nejen z Poděbrad a okolí, ale třeba i z Prahy. Jeden z nejúspěšnějších roků Černého aktivní kariéry byl rok 2002. Absolvoval osm závodů. Na jaře jsem se stal absolutním mistrem republiky, získal dvě bronzové medaile na mistrovství Evropy, vyhrál jednu z největších českých pohárových soutěží GP Sandow v Mariánských Lázních, stejně tak tu největší u nás, což je GP PEPA Opava, a také dvě pohárové soutěže na Slovensku. Za Evropu byl pozvaný na závod do Emirátů, kde skončil třetí za čtyřnásobným mistrem světa Mambruckem a za závodníkem ze Sýrie, který byl druhý na světovém šampionátu. A na podzim pak skončil sedmý na mistrovství světa. Luboš Černý má dceru Veroniku *1985 a dva syny Petra *1995 a Vítka *2014. Byl třikrát ženatý a současná manželka Denisa v jeho fitku předcvičovala aerobik, účastnila se soutěže Miss a nakonec zjistili, že mají hodně společných zájmů. I když, pokud jde o zájmy, Luboš Černý navíc ještě jezdí rád na motorce mezi kopci – rakouské Alpy, Švýcarsko, kde pozitivně vnímá energii z kopců. V roce 2018 měl velmi těžkou dopravní nehodu v automobilu a k údivu lékařů to byla právě jeho „ocelová“ tělesná konstituce, která mu tehdy zřejmě zachránila život. (LL)