*1959
Narodil se v Městci Králové Růženě a Bohumilovi po prvorozeném bratru Josefovi a sestře Bohumile. Byl pokřtěn v kostele sv. Václava v Činěvsi. Vyrůstal na rodinném statku v obci Velenice, což ovlivnilo jeho životní cestu, když nabíral praktické zkušenosti v zemědělství, jak v oblasti chovu hospodářských zvířat, tak i obhospodařování polí s péčí o krajinu a životní prostředí. Se zahájením školního vzdělávání přišla i výuka náboženství s římskokatolickým farářem Františkem Lukešem, který jeho život zásadně ovlivnil, nejenom co se týkalo víry, ale byl i u počátku jeho sběratelství. Po dokončení základní školy v Dymokurech pokračoval ve studiu na gymnáziu v Poděbradech. Při škole se aktivně věnoval sportu, kde na prvním místě byl fotbal, dostal se až do hledáčku fotbalistů Dukly Praha. To bylo v přímé souvislosti se zájmem studovat vysokou vojenskou leteckou školu v Košicích. Plánovanou životní cestu na vojenskou vysokou školu u letectva zásadně změnila jeho láska k poštovním známkám a dívce Evě ze Švédska, se kterou se o prázdninách 1977 seznámil. Nevinné studentské dopisování a setkávání s Evou většinou v Drážďanech neuniklo bdělým bezpečnostním složkám. Následovala jejich návštěva na gymnáziu, výslech v ředitelně, a s letectvem byl konec, protože „s tím letadlem byste nám, soudruhu, mohl také někam třeba odletět, když máte takovou známost, ale vezmeme vás k pozemnímu vojsku, s tankem ujedete těžko“. Pozemní vojsko ale Jaroslav odmítl, a po úspěšném složení maturity nastoupil na cestu studenta Vysoké školy strojní a textilní v Liberci, ze které po prvním semestru přešel na České vysoké učení technické do Prahy na stavební fakultu. Studium ale nedokončil, a místo akademické dráhy si vybral praktický život v zemědělství. Podnikat v zemědělství nebylo snadné, rodinné pozemky zabavilo zemědělské družstvo. Nebyla tak jiná možnost než v JZD pracovat. Nastoupil v Dymokurech, v této obci se i usadil, a založil rodinu. S manželkou Vladislavou vychovali syna Jaroslava a dceru Pavlu. Jeho pracovitost, obětavost, praktické zkušenosti, uvažování a rozhodování si získaly respekt i u starších kolegů, a to ho dovedlo k pozici hlavního zootechnika. Od roku 1990 pracoval samostatně zpět na rodinném statku. V roce 1998 přišla výzva kamarádů v Dymokurech, zda by je nepodpořil ve volbách do zastupitelstva obce. Výzvu přijal, a když v roce 1998 poprvé kandidoval v Dymokurech do obecního zastupitelstva, netušil, že to hned povede až k postu starosty. Obec úspěšně vyvedl z dluhů a praktickými návrhy ji pomáhal zdárně rozvíjet. Vysvědčení za jeho práci mu vystavili občané obce a opakovaně byl zvolen v roce 2002, 2006. Vykonával funkci starosty 12 let do roku 2010. Dále ho životní cesta zavedla na Městský úřad v Poděbradech. Své zkušenosti z výkonu státní správy a samosprávy uplatnil jako odborný referent na stavebním úřadě v Poděbradech, kde začal pracovat v lednu 2011. Po těžké nemoci v roce 2013 mu zemřela manželka Vladislava, a poté se natrvalo z Dymokur přesunul do Poděbrad. A opět přišli známí a kamarádi, jestli by nechtěl kandidovat do Zastupitelstva města Poděbrady, ale v tomto případě v jiné pozici – po dvaceti letech zkušeností s výkonem samosprávy a státní správy, jako leader a kandidát na starostu. A tak se také v roce 2018 stalo a Jaroslav Červinka byl zvolen starostou města Poděbrady. Jak byl zvyklý, rozhodoval prakticky, hospodárně, a nesl odpovědnost tam, kde často mnozí jiní rozhodování odsouvají nebo hledají, na koho jiného záležitost přenést. Upřednostňoval trvalé hodnoty vynaložených investic oproti krátkodobým líbivým aktivitám. Byla dokončena stavební akce Středočeského kraje nadjezd přes železniční trať v ul. Koutecké s navazujícím městským kruhovým objezdem, ke kterému se v bývalém objektu ČSAD připojilo obchodní centrum. Další stavební akce již byly v režii města, kdy pod vedením Červinky byla postavena nová sportovní hala na basket, dokončen zimní stadión a přistavěno jeho zázemí. Byla dokončena modernizace fotbalových hřišť na Jiskře Poděbrady, připraven a zahájen projekt sportovního areálu Na Ostende. I nadále měl v popředí zájem o přírodu a krajinu, od roku 2014 do roku 2022 byl členem výboru pro životní prostředí a zemědělství při Středočeském krajském úřadu. Samozřejmostí byla péče i o srdce Poděbrad, tedy jedinečný a výjimečný lázeňský park. Z podstaty vrozeného propojení s přírodou věnoval péči i dalším parkům a sadům v neposlední řadě Fričovu parku – dnes známým pod názvem Obora. Pamatoval na rozvoj školství a kultury, podporoval připomínku Dne válečných veteránů. Založil účast města při veřejném čtení Jom-Ha-Šoa, nebál se ani problematičtějších témat, jako osvěta veřejnosti přistavením protidrogového vlaku (Revolutiontrain). V době covidu udržel stabilizovaný chod úřadu a příznivé klima ve městě. V roce 2019 byly Poděbrady pod vedením Jaroslava Červinky jedním ze zakládajících členů regionálního spolku Pojizeří a Polabí, což přispělo k začlenění města do širších strategických sítí. V roce 2023 získaly Poděbrady titul Evropské město sportu. Jeho přímočarý přístup vycházel z konkrétní vize. Vždy upřednostňoval péči o stávající stavby, ekologii a kvalitu života ve městě. Výrazným počinem mimo politiku bylo Červinkovo osobní angažmá v oblasti péče o opuštěná zvířata v Poděbradech. Stál u zrodu Poděbradského psího útulku Haryk, osobně také podporuje projekt CATKY – péče o kočky. Svou práci starosty města Poděbrady zodpovědně vykonával do roku 2023. Trvale zastával dodržování nové výstavby v souladu se stavebním zákonem, územním plánem města a platnými právními předpisy. K práci na stavebním úřadě se vrátil na MěÚ Český Brod, tedy mimo poděbradský správní obvod, z důvodu vyloučení možného střetu zájmu jako zastupitele města. Kromě práce se věnuje svým zálibám. Od dětství sporuje, kde z aktivního fotbalu přešel na rekreační běhání a turistiku. Od roku 1963 je členem Sokola a dosud se aktivně účastní sokolských sletů v Praze. Pod heslem běhá celá rodina se spolu se synovou rodinou účastní různých běžeckých závodů. Svůj volný čas věnuje rodině, dětem a vnoučatům a jejich výchově k přírodě, krajině a ochraně životního prostředí. Jeho oblíbeným místem v přírodě je les a s tím souvisí i houbaření, sběr a poznávání hub, jeho výběrem je vždy 100 %, protože zkoušku ze znalosti hub úspěšně složil u věhlasného profesora Smotlachy. Ale největší koníček je sběratelství především místopisných pohlednic a poštovních známek. Motto života: Tajemství úspěchu v životě není dělat co nás baví, ale najít zalíbení v tom co děláme. Skutečný optimismus nespočívá v přesvědčení, že všechno půjde dobře, ale v názoru, že ne všechno půjde špatně. (PČ)