*1932 – †2015
Celý profesní život Jaroslava Čihuly je spojený se dvěma oblastmi, a sice s přírodovědou a se vzděláváním, které dokázal poutavě propojit v celek s tím, že v obou dosáhl vynikajících úspěchů. Jako absolvent Přírodovědecké fakulty UK nejenže svědomitě seznamoval své studenty a žáky s tímto oborem, ale dokázal to dělat zajímavě, se zanícením a často s humorem, takže motivoval nejednoho z nich ke studiu stejného oboru. Kromě toho nebyl z těch, kteří si vyberou jednu specializaci na celý život. Byl sice uznávaným středoškolským profesorem biologie, ale patřil také k těm lidem, kteří vidí přesahy i do oborů jiných, takže kromě nerostů, rostlin a živočichů se zabýval i životním prostředím, zdravým životním stylem a v neposlední řadě vynikl i jako pěstitel zeleniny. Jeho výpěstky dosahovaly mimořádné kvality i kvantity. Legendární byly jeho obří dýně nebo dvoumetrové okurky, které byl nucen skladovat pod postelí. Někteří studenti vzpomínají, jak dostávali za mimořádný výkon při zkoušení jím vlastnoručně vypěstovaný česnek. Vzdělávání neomezoval jen na školní výuku, ale přednášel na besedách v okolí a přispíval do různých novin a časopisů, kde seznamoval čtenáře i s jinak podceňovanými a zdánlivě obyčejnými druhy zeleniny. Propagoval jejich přínos pro lidské zdraví a předkládal návody, jak s produkty správně zacházet. Pro své pěstitelské úspěchy byl v kontaktu s odborníky ze zahraničí a na jeho zahradě se objevovaly i rostliny u nás neobvyklé. Ačkoliv Jaroslav Čihula nebyl poděbradský rodák, jeho působení na zdejším gymnáziu a vliv na stovky studentů této školy byl nezpochybnitelný. Později ještě krátce vyučoval na základní škole v Městci Králové, ale pak už se přestěhoval do svého domku v Nových Zámcích u Křince. Tady na zahradě pěstoval plodiny, nad nimiž přecházel zrak. A nejen pro jejich velikost. Byl to člověk, který upřímně miloval přírodu. Ale zabýval se také přírodním léčitelstvím a zdravou výživou. Zajímaly ho nerosty, vodní toky, rostliny a z nich právě zmíněné pěstitelství. V posledně jmenovaném oboru dosáhl mimořádných výsledků i věhlasu. Patří mu také několik zápisů za rekordní výpěstky v České knize rekordů. Intenzivně rovněž propagoval rostlinku zvanou amarant, česky laskavec. O jeho léčebných účincích v mnoha oblastech byl neochvějně přesvědčen. Tvrdil, že je to rostlina budoucnosti – potravina i lék na spoustu nemocí. Rostlina vedle cenných vitamínů a minerálů má navíc vysokou nutriční hodnotu. Zrna amarantu jsou díky svému složení považována za obilninu 21. století, která má vysokou schopnost uspokojovat nutriční potřeby moderního světa. Svým úsilím se snažil širší veřejnosti znovuobjevovat jednu nejstarších kulturních plodinu, která byla základní složkou potravy starověkých národů, jako byli Aztékové a Mayové. A samozřejmě v konzumaci šel sám příkladem. Jeho vztah k přírodě však nebyl jen akademický, byl doslova srdeční. Dokázal to i v otevřeném dopise, když třeba v roce 2007 burcoval veřejnost proti kácení lip v poděbradském lázeňském parku. Bohužel s postupujícím věkem jeho tělo stále víc sužoval těžký diabetes. Sám se léčil s pomocí léčivých bylin, včetně léčebného konopí. Přesto se množily jeho návštěvy nemocnice v Městci Králové, kde také zhruba rok před smrtí musel podstoupit amputaci jedné nohy pod kolenem. V každém případě Jaroslav Čihula svým vědeckým zápalem, nakažlivým člověčenstvím a zájmem o věci veřejné ovlivnil několik generací poděbradských gymnazistů. O jeho osobnosti, myšlení a intelektuálním ukotvení vypovídá jeho názor, že bez toho, aby lidé pochopili jeden druhého, i to, že sami musí přiložit ruku k dílu pro společnou věc, se nikdy nic nezmění. Změny k lepšímu musí vytvořit konkrétní lidé, v konkrétním místě pro sebe a pro svoje děti. (VeS)