*1805 – †1891
Pokud někdo pracovně strávil v Poděbradech několik let, už je ze svého života nevymaže, a to se týká i hraběte Eduarda Friedricha Václava Clam-Gallase, který byl sedm let velitelem kyrysnického pluku v Poděbradech. Zdejší kyrysnický pluk byl zřízen v roce 1618 a zpočátku byli vojáci i důstojníci převážně ubytováváni v poděbradských domácnostech, až teprve koncem 18. století na místě dnešní Záložny a v Divadelní ulici byla pro ně vybudována kasárna. A tím se dostáváme k veliteli vojenské posádky, kterým byl potomek starého šlechtického rodu Clam-Gallasů. Byl synem nejvyššího maršálka Českého království Kristiána Kryštofa Clam-Gallase a matky Josefiny z rodu Clary-Aldringenů. Jeho profesní dráha byla díky otci víceméně předurčená. Už ve dvaadvaceti letech byl povýšen do hodnosti nadporučíka 4. kyrysnického pluku ve Vídni, v hodnosti rytmistra byl v roce 1828 převelen k husarům do Uher a v roce 1838 se dopracoval k hodnosti podplukovníka a bylo zřejmé, že je nejvyšší čas, aby v pětatřiceti letech dostal svůj vlastní pluk. S povýšením do hodnosti plukovníka byl přeložen do Poděbrad, kde právě končila novostavba dalších kasáren na Nymburském předměstí, zhruba na pozemcích dnešní evangelické farnosti. Plukovník hrabě Clam-Gallas převzal v roce 1839 velení 8. kyrysnického pluku přesně v době, kdy se císařská koruna zbavila svého poděbradského panství a prodala ho do rukou barona Jiřího Simona Siny. Šlo o prestižní vojenskou jednotku, protože pluk byl držitelem několika významných privilegií za věrnost a statečnost. Například mohl svobodně pochodovat za zvuků trub se svou standartou před císařským palácem v Hofburgu ve Vídni a přímo tam si také zřídit na tři dny svůj vlastní náborový stan. Velitel pluku měl nárok na rezidenci přímo v Hofburgu a bylo mu dovoleno předstoupit před Jeho Veličenstvo císaře bez ohlášení a v plné zbroji. Pluk měl mít také jistotu, že nebude nikdy zredukován ani rozpuštěn. V Poděbradech hrabě Clam-Gallas vydržel až do roku 1846, kdy byl povýšen na generálmajora a stal se velitelem brigády v pevnosti Josefov. Samozřejmě velitel pluku nebyl po celý čas v Poděbradech, hodně času trávil ve Vídni i v Praze, ale samozřejmě nezanedbával ani Poděbrady. V revolučním roce 1848 byl přeložen do Itálie k maršálovi Radeckému a rok nato byl povýšen do hodnosti polního podmaršála a svěřena mu byla armáda o síle 7 tisíc vojáků a 600 koní. Později v letech 1852–1866 zastával funkci zemského velitele v Českém království. Ovšem jako vojevůdce a generál jezdectva selhal za prusko-rakouské války, kdy byl poražen v několika bitvách v Čechách, byl odvolán z velitelské funkce a roku 1868 byl z armády propuštěn. Za své selhání ve válce byl po propuštění z armády povolán před válečný soud, ale soudní stíhání zastavil sám císař František Josef I. s ohledem na jeho vysoké společenské postavení. Přesto Clam-Gallas sepsal otevřený list, v němž ze zásadních pochybení ve válce obvinil vrchního velitele generála Benedeka, jímž byl ve čtyřiašedesáti letech vyzván na souboj, ale k tomu nakonec nedošlo. Jako mladý se ještě před svými dvacátými narozeninami tajně zasnoubil s vídeňskou herečkou a zpěvačkou Henriettou Sonntagovou, ale zasnoubení i plánovaný sňatek vzhledem ke svému společenskému postavení musel na nátlak rodiny zrušit a od té doby se ženám vyhýbal. Oženil se až v pětačtyřiceti letech s hraběnkou Klotyldou z Ditrichštejna a společně měli tři děti Eduardinu, Františka a Klotyldu, přičemž František (1854–1930) byl posledním mužským potomkem rodu. Ani po odchodu z poděbradské posádky hrabě Clam-Gallas na město nezapomněl a v roce 1853 nabídl Poděbradům z pozice zemského velitele Českého království rozšíření zdejší posádky na celou divizi s tím, že by zde vojenský erár na své náklady postavil nová velká kasárna a jízdárnu. Pobyt vojáků přinášel každému městu prosperitu a byla to velmi výhodná nabídka Jenže dopis ležel dlouho na poděbradské radnici bez odpovědi a když se konečně jeho vyřízení chopil nový starosta Josef Obereigner a odjel s městskou delegací jednat přímo do Prahy, bylo už pozdě. Generál Clam-Gallas poděbradským radním údajně vyčetl, že zaspali v době, kdy byl čas pro výstavbu kasáren příznivý. Proto okamžitě nabídku z Vídně zaslal do Poděbrad, jenže město se promlčelo až do doby, kdy jim ani mocný a vlivný zemský velitel už s ničím nemohl pomoci. A tak se z Poděbrad nestalo významné posádkové město a když v roce 1876 vyhořela stará kasárna na náměstí, tím se v podstatě uzavřela vojenská kapitola Poděbrad. (LL)