*1885 – †1956
Narodil se v obci Hořátev v domě č. p. 29 do rodiny obuvníka Karla Cyruse a jeho manželky Alžběty, rozené Kubíčkové. Jeho tatínek se narodil v Kluku, a tak není divu, že nakonec Karlovy kroky životem také vedly do této městské části Poděbrad. Karel absolvoval pět tříd obecné školy a dvě třídy občanské školy, vyučil se zedníkem a před 1. světovou válkou se tomuto řemeslu věnoval. Oženil se s Antonií Cyrusovou, rozenou Dvořákovou, která pocházela z obce Leština, ležící v okrese Havlíčkův Brod. Postupně se jim narodilo pět dětí, synové Karel, Jaroslav a Zdeněk a dcery Antonie a Božena. Od 8. října 1906 do 9. září 1908 absolvoval prezenční vojenskou službu. Do poklidného rodinného života jim, podobně jako milionům dalších lidí, osudově zasáhla 1. světová válka. Karel mobilizoval 26. července 1914 k 10. zeměbraneckému pěšímu pluku. To už byly na světě jeho nestarší dcera Antonie, nejstarší syn Karel a také další dcera Božena. Dle dobové rodinné fotografie, která byla pořízena ve fotoateliéru Josefa Vidláka a na níž je Karel vyobrazen se svou rodinou, je dle střapců, které má na své rakousko-uherské uniformě, patrné, že byl výborným střelcem. Takové střapce totiž dostávali za uspění ve střeleckých zkouškách jen ti nejlepší. Proto není divu, že se musel aktivně zapojit do těžkých bojů na frontě. Při nich byl už 10. září roku 1914 zraněn a 9. listopadu roku 1915 padl do zajetí u ukrajinské vesnice Budky. Tehdy už měl hodnost desátníka. V zajetí vykonával polní práce na velkostatku Petrovasník v okrese Poltava. Do československých legií se přihlásil 15. července 1917 v Borispolu, ve městě ležícím v Kyjevské oblasti, a byl zařazen do 3. roty 7. střeleckého pluku „Tatranského“, a to v hodnosti vojína. Zúčastnil se odchodu československého vojska z Ukrajiny a bojů proti sovětským vojskům na Sibiři, konkrétně dobývání Vladivostoku, tažení na Ussurijské frontě, boje u Kaulu, u Tatarské Birmy, u Lebeďovky a také Kungurských operací. Do své vlasti se vrátil v hodnosti četaře 23. července 1920 spolu s dalšími spolubojovníky 26. legionářským transportem. Ten z Vladivostoku vyplul na lodi Ixion, aby se v Kanadě přemístil na loď Carica. Dne 6. listopadu 1920 byl demobilizován a stal se členem Jednoty československé obce legionářské v Poděbradech a okolí. Po jeho návratu přibyli do rodiny Cyrusových ještě další dva synové Jaroslav a Zdeněk. Karel vystřídal v meziválečných letech postupně zaměstnání zedníka, lesníka a lesního dozorce. Druhou světovou válku bohužel rodina nepřečkala bez úhony. Do jejího života tragicky zasáhla smrt nejstaršího syna Karla, četnického strážmistra, který 7. května 1945, tedy na samém konci války, padl v Orlických Zlákovicích při přestřelce s ustupujícími německými vojáky. Po druhé světové válce krátce působil jako vrchní lesní dozorce v Libušíně v okrese Slaný, ale i nadále trvale žil se svou ženou Antonií v Kluku v domě č. p. 76. To už se také stali dědečkem a babičkou. Jejich vnoučata na ně vzpomínala s láskou, protože Karel byl na ně velmi hodný. Věnoval se celé řadě činností. Choval včely a stáčel med, rád pracoval se dřevem, vyřezával z něj svým vnoučatům ptáčky a píšťalky a vyráběl drobný dřevěný nábytek. Byl také velkým zahradníkem a ovocnářem. Rouboval stromy a zahradu měl rozdělenou na ovocnou a užitkovou část. Pěstoval toho hodně, a to včetně hroznového vína, bílého i červeného, z něhož pak vyráběl víno, ale měl i šípkové a višňové. Krásně maloval voskem velikonoční vajíčka, čemuž učil i svá vnoučata. Byl opravdu všestranný, uměl toho hodně. Zemřel na mozkovou mrtvici a je pochován v evangelické části poděbradského hřbitova v Kluku. Jeho jméno je také uvedeno na pamětní desce poděbradských legionářů ve vstupní hale Základní školy T. G. Masaryka. (RoS)